Hurá do Paříže !

  Tak jsme se dočkali. Regiojet vysílá zítra 19.6 první autobusový spoj na Paříž.Dle mých informací jsou spoje zatím poloprázdné.

Zpáteční lístek vychází na 2498,- Kč. 

Les Misérables 2019

   Připouštím, že jsem vyvinul nemalou energii, abych mohl snímek režiséra Ladj Ly vidět. Dramaticky laděný film popisuje jeden banální den v životě trojice policistů na předměstí Paříže. Kdo hledá v názvu propojení s příběhem Bídníků Viktora Huga, ten na něj narazí několikrát. První je fakt, že se odehrává na předměstí, které se jmenuje Montfermeil. Právě sem Hugo zasadil svůj příběh Jeana Valjeana. Policisté román v autě zmiňují a nechybí ani Hugův citát o plevelu a špatném pěstiteli.

   Postavy filmu však s představiteli Bídníků udržují obraz pouze vzdáleně symbolický.Již zmiňovaná policejní rutina nabírá spád po krádeži lvíčete z cirkusu. Zloděj tím proti sobě poštve dvě rozlišná etnika. V tomto případě Cikány a Muslimy. Je třeba zmínit, že zárodky francouzských revolucí nejsou občas postavené na velkých základech a spustit je může jakýkoliv zástupný problém. Tohle není víkendové "chvilkaření s plackou, kočárkem a cukrovou vatou", ostatně to předvedli nedávno všem v Paříži Žluté vesty, kterých bylo podstatně méně, než davů na Letné.

   Následný konflikt, který se dál hrotí ukazuje práci policistů s tzv. územní odpovědností (chcete-li znalosti místních poměrů a lidí), kteří balancují na hraně zákona a současně sledují několik vlastních zájmů. Podobně to mají i znepřátelené strany. Hrocení, emoce, urážky, to vše funguje v systému odvetných akcí, do kterých nakonec policisté vlastním přičiněním spadnou také. Jak vypadá reálný obraz ukazuje vedlejší dějová linka, kdy velící policista Chris nastoupí při kontrole na nezletilé dívky s hašišem.Situaci, kdy se k sobě lidé neumějí chovat s respektem a pouze si předhazují práva řeší agresivně rozbitím mobilu dívky, která ho natáčí. Podobně pak pokračují v situaci, kdy policista Gwada zraní dítě a vše zaznamená dron jednoho chlapce.Vše je pak podřízeno tomu ho najít a usvědčující záznam zničit.

   Závěr: Myslím, že film zaujme spíše diváky, kteří mají s problémy pařížského "periferiku" nějakou kontinuitu a vědí, že tyto čtvrti jsou problematické.Pro nezasvěceného bude stopáž poněkud dlouhá. Policista Gwada se sice snaží říci, že: toto dříve byly No-Go zóny, ale veřejným tajemstvím zůstává, že stále jsou. Jen v rámci hyperkorekce se dnes užívá výraz "citlivé oblasti". Goran Paskaljevič (Srbský režisér, co část života prožívá v Paříži)natočil kdysi snímek Sud prachu, pojednávající o jednom dni z pohledu taxikáře a odkazující na balkánské napětí, které se přirovnává k sezení na onom sudu. Je otázkou, na čem v reálném čase sedí Francouzi.  

Stephen Clark v Paříži

  Známý britský spisovatel Stephen Clark, který se pokusil mít v Paříži čajovnu a napsal několik knih o Francouzech bydlel přechodně ve 4. obvodě, v tomto domě.

  Jeho kniha Obnažená Paříž mi mnohokrát dobře posloužila pro vyřešení několika situací.  

Když hledáte Banksyho na Montmarteru

   Mám k dispozici průvodce pařížským street artem pro rok 2019 a tak jsem se podle něho snažil najít šablonu myšky s šampaňským. Po usilovném pátrání na Montmartre jsem našel přetřenou stěnu. Přetřít Banksyho je jedna polarita možného příběhu. Kdybych majiteli domu ukázal aukční ceny autorova díla, určitě by přemýšlel nad tím, jak to celé opatrně vyřezat ze zdiva.

Ráno na bulváru

   Mám rád ta ospalá rána, když se otevřou voňavé dveře pařížského pekařství a vy si koupíte pečivo v sáčku, který má malé uši. To se neomrzí. :)

  Jen riskujete, že když ochutnáte pravý croissant, už budete po zbytek života jen srovnávat... tak uvidíme, kdy to pro nás bude zase možné... 

Fred le Chevalier - street art Paris

   Krátce bych se tu chtěl vrátit ke street artu umělce, který si říká Fred le Chevalier. Jeho práce má nezaměnitelný rukopis. Černobílé postavičky, většinou z profilu a ánfasu, občas doplněné o rudé rty a modré oči.

   Pokud jste fanoušky street artu, začnete je po čase v zástavbě města instinktivně hledat.Velkoplošné díla střídají miniaturní postavičky u kandelábru, či podezdívky domu.

   Fred sice tvoří v Paříži, ale jeho práce najdete i v jiných evropských městech.Namátkově jsou to Londýn, Berlín, brusel nebo Athény.

   Sám umělec prozrazuje tu hlavní myšlenku své tvorby:

 „Myslím, že jedním z nejkrásnějších aspektů street artu je to, že jste něco dal a nevíte, zda tam bude pět minut nebo jeden rok. Je součástí hry vědět, že by mohly zmizet, a je to součástí krásy vědět, že zmizí, je to paradox. "

http://fredlechevalier.blogspot.com/

Co se v Paříži nepovedlo

   Občas v Paříži šlápnete vedle. Třeba když čtete o fantastické restauraci, kam chodil i Forman a mišelinští kuchaři. Jmenuje se Le Baratin. Poprvé ji najdete v době dovolené, podruhé s dosti arogantní obsluhou, co vám není ochotna udělat espresso i když za nimi svítí kávovar a je 14 hodin (nic nenasere baristu víc). Když si k tomu přečtete zpětně pár negativních francouzských hodnocení, víte, že potřetí se kvůli takovému zážitku do kopce škrabat nebudete. Možná naleštěné slávou, bídné v projevu.

   Stejně tak jsem ztratil svůj čas hledáním domu, kde měla v podkroví byt Tereza Maxová za svého modelingového působení. Jelikož je tato informace i s adresou volně dostupná v knize Paříž, co v průvodci nenajdete, tak nějak čekáte, že to bude sedět. Bohužel číslo popisné neexistuje, leda by Tereza bydlela na protější poště. Na přímý dotaz na autora knihy, který dům to teda je, jsem dostal odpověď ve smyslu - takhle to je a já mám adresu přímo od Terezy. Tudíž knihu beru s rezervou aneb, málo času na riskantní podniky.

   Bohužel Reflex ve svém speciálu uvádí, že kavárna Aux Folies je v Belleville na 8 Rue Rouchechouart, správně je však o dva obvody dále v Belleville na 8 Rue Belleville. Stejně špatně je to uvedeno i v již zmíněné knize.Hořkou tečkou je, jak mi tam před časem odmítli dát kávu...prý mají pivo...kavárna. 

Každopádně většina tipů dopadá výborně.