sobota 31. prosince 2016

Macron, crapes a croissant ...

Je pár věcí, co by člověk při návštěvě Paříže měl okusit. Mé rady však berte s rezervou, co byste chtěli od člověka, co tu byl 9x a nenavštívil Mona Lisu či nevylezl na Eiffelovku.




   Když jsem odjížděl, tvrdili mi, abych si rozmyslel okusit croissant, protože ta chuť je tak jiná, že mi to navždy změní postoj k těm u nás. No, moc nemám rád ty přehnané fajnšmekry, co poznají poměr mouky a másla.Něco jako je pedantský pán ve filmu Půlnoční Paříž. Přesto musím uznat, že ta chuť a množství másla je tak výrazná, že jsem doma hledal těžko něco srovnatelné.Pokud croissant budu brát jako běžné francouzské pečivo (rakouského původu), nejvíce se mu přiblížil ten z řetězce Paul.

   Crapes neboli palačinky zde najdete na mnoho způsobů.Základní jsou sladké a slané.Dle obřích nádob na Nutelu lze usuzovat, že je opravdu v oblibě tak, jak tvrdí třeba spisovatel Clark.Moje první a poslední palačinka byla v Tuilerijských zahradách a chutnalo to jako...palačinka.:)  

    Macron či makronka (většinou se používá množné číslo makronky)je nadýchané cukroví typu "pusinky".Uprostřed plněné krémem rozličných chutí.Svého času se daly jedny české a vynikající kupovat na Arbesáku v Praze. Ty pařížské se dají nakupovat jak ve vyhlášených cukrárnách, tak třeba v řetězcích typu Monoprix.

úterý 27. prosince 2016

Běžící Pařížan

Nemohu potvrdit, zda je tento jev patrný po celé Francii, ale Pařížan běží. K tomuto sportu se spíše než s patřičnou osvětou a výbavou dostal přes silný trend. Potkáte zde takovou hromadu běžců, že běh lze v tomto městě nazvat čistě kolektivním sportem.


Paříž je plná běžců. Někteří jsou klasičtí, jako na fotografii, jiní opravdu netradiční.
   Pařížan běží kdekoliv,jakkoliv, v čemkoliv. Snad za největší panoptikum v tomto směru vidím okolí kanálu Saint Martin a Lucemburskou zahradu.

   Jakožto příslušník outdoorového národa, nikdy nepochopím u běhu tesilky a balerínky. Překvapila mne i žena s kabelkou přes loket, stejně jako muž, který po parku za sebou v běhu táhl nohu v ortéze. Běžci běží v předklonu, záklonu, po patách, nebo jako po žhavých uhlících, ti klidnější během vyklusávání píší sms, jiní sledují alespoň video na tabletu. Pokud Vám přijde, že přeháním, sedněte si v Lucemburské zahradě na lavičku a vyčkávejte. 

sobota 24. prosince 2016

Prostě Paříž

Během tohoto roku vyšla v nakladatelství ARSCI knížka Břetislava Ditrycha - Prostě Paříž.




   Souborem básní, povídek a poznámek se jako červená nit táhne pocit osamění a marnosti. Ditrych dokazuje, že zkušenost je sdělitelná, avšak nepřenosná. Emoční pasáže ciznice ve městě jsou sice běžně srozumitelné, ale je pravděpodobné, že porozumění lze nalézt hlavně u těch, kteří mají město "pod kůží".Pocity i nálady se střídají, stejně tak, jak nám variabilní Paříž může nabídnout.



   V banálním svědectví nechává autor často dostatečný prostor pro zamyšlení.K celistvému textu náleží i zmínky o českých, či zahraničních umělcích, předkládajících nám Paříž bohémskou, křižovatku lidských příběhů a tragédií.Minulost se zde mísí s přítomností.Prostor a obdiv zde patří také průkopníkům létání. Prostě Paříž umí zaujmout. 

www.arsci.cz

pátek 23. prosince 2016

Vánoční příspěvek pro jedlíky

  Znáte sýr z Pays de la Loire? Říká se mu Chaussée aux Moines a patří mezi  polotvrdé lisované sýry. K jeho výrobě se používá kravské mléko.Receptura je tajemství rodinné firmy Célia, která vyrábí mléčné výrobky již od roku 1927.

   Na trh se sýr dostal v roce 1983.Za jeho vznikem stojí pan Roger Mortel.Chaussée aux Moines je výraznější díky tomu, že jeho kůra je při výrobě omývaná v roztocích se solí.Jméno dostal tento malý bochánek podle místa vzniku, což by měla být cesta v oblasti Craon, která vede do mnišského kláštera svatého Klimenta I.




    Kdo ho zná jako dárek z Francie, ten asi ví, proč řidiči zájezdních autobusů vyžadují, aby sýr cestoval v kufru. Pokud ho totiž vezmete sebou do kabiny, většinou klimatizací dopřejete jeho vůni i ostatním. A nepomáhá ani důsledné balení.

   Naštěstí v nuselské Francerii vedou velké množství sýrů a tento mezi ně patří také, takže nově jeho aromatem trápím jen vlastní lednici.:)Každopádně stojí za to a teď o svátcích se o něj podělím, jako o chuťovku.

tip: www.francerie.cz 

čtvrtek 22. prosince 2016

Z deníku pařížského recepčního

   Už dlouho mi nedala zabrat žádná kniha tak, jako novinka od Martina Daneše. Jmenuje se Z deníku pařížského recepčního.Přiznávám, že jsem se jednoduše těšil na příběhy, které se mohou odehrát v uvedené oblasti.To umocňoval fakt, že autor žije roky v Paříži.

   Vyrazil jsem knihu koupit. V knihkupectví Palladium se prodavačka  hodně divila, knihu tam neměli. Nakonec mi vyhledala, že by ji měl mít Luxor na Václavském náměstí v počtu 10 Ks.Kosmas ji hlásil skladem, takže jsem raději začal v Perlové.Tam skutečně jeden kus měli.

   Ještě v metru jsem začal listovat.A tady se projevilo mé pochybení, které spočívá v tom, že bych měl lépe číst anotace. Tenká knížka je totiž složená ze sloupků uveřejněných v deníku Metro. Velkou měrou se týká politiky doma a v Evropě,čímž jsem v naši kotlině dokonale přesycen a jde to tedy mimo můj zájem a potřeby. Vzhledem k úsilí, co jsem musel vynaložit k jejímu opatření, byl pro mě obsah zklamáním. 


úterý 20. prosince 2016

Rue Denoyez

O této ulici na hranici obvodu 19 a 20 budu ještě psát i jinde. V Paříži je to jistě zastavení každého, kdo nějakým způsobem holduje street artu.V současné době přišla ulice o několik budov v levé části. Je jasné, že zde bude nová výstavba a tak mne zajímá, jaké budou další osudy této posprejované ulice. Přikládám několik aktuálních fotek.











Jak se ta dostat: metro M 11, stanice Belleville,Rue Denoyez

neděle 18. prosince 2016

Ztratil jsem se v Paříži

Ztratil jsem se v Paříži. V Barbés. Ne úplně, ne nijak tragicky, jen jsem přestal vnímat ulice a netušil jestli doprava, nebo doleva. Jak jsem psal, mapu v těchto oblastech často nevytahuji. Teď jsem stál na ulici a dumal,kudy.V tom se blížila mladá dívka, co měla kudrnaté havraní vlasy. Možná tak 24 let.Požádal jsem ji o pomoc a vysvětlil, že se potřebuji přes severní část dostat na Montmartre. Sklonila se nad mapou a ukazovala mi cestu. Foukl vítr a její vlasy mě doslova obtočily a zahalily celý obličej. Voněly jasmínem.Stáli jsme tam, hlavy u sebe a ona dál tiše francouzsky vysvětlovala cestu.Já v zajetí její vůně a kadeře. Vzpomněl jsem si na "Krylovku"...jen vlasy halily ji... Zmohl jsem se jen na Merci... Ty krátké chvíle jsou na Paříži nejkrásnější.


Foto není z Barbés, jen ilustračně od Seiny. :)

sobota 17. prosince 2016

La Défense

Supermoderní stavby a mrakodrapy naleznete ve čtvrti La Défense. Leží na předměstí, severozápadně od centra Paříže. Pohodlně sem dojedete metrem M 1. Linka metra je ta nejmodernější, řízená na dálku počítačem, takže v přední části chybí kabina strojvůdce a vy můžete sledovat cestu tunelem.

Čtvrť je dobrou adresou pro mnohé firmy a koncerny.Turisty sem kromě staveb přitahuje i množství obchodů.

La Défense je dobře identifikovatelná už z dálky, jejím výrazným prvkem je stavba La Grande Arche (Velký oblouk). Svým způsobem je to odpověď na protější Vítězný oblouk, který spatříte v dálce.Grande Arche byl dokončený v roce 1989 ke 200. výročí Francouzské revoluce.

Za touto stavbou je široká lávka. Její zábradlí bylo zdobené otisky různých artefaktů.Určitě jde o velmi zajímavou čtvrť po stránce moderní architektury. Osobně jsem se však rád vrátil do "klasické Paříže".















čtvrtek 15. prosince 2016

Peru, pereš, pereme

Častým jevem v Paříži jsou tyto veřejné prádelny. V Praze vím jen o jedné nad Náměstím Míru.Důvodem pravděpodobně bude neutěšený stav pařížského bydlení, či spíše miniaturní byty, kam se moc praček nevejde, nebo to ani nájemce nechce řešit.

  Dle pozorování jsme v těchto zařízeních nejčastěji potkali muže.



sobota 10. prosince 2016

"Fête des Vendanges de Montmartre"

Pařížské vinobraní - "Fête des Vendanges de Montmartre" se koná v říjnu a po dobu 5 dnů je na Montmartre bohatý program plný degustací, workshopů, divadelních představení a koncertů.Přístupné jsou i okolní vinice (zaujímají plochu 1556 m2), z nichž se nakonec v dražbě prodávají láhve vína. Výtěžek jde na charitativní účely.









čtvrtek 8. prosince 2016

Kelly Bag


   Zkracoval jsem si cestu na "Almu" a zrovna jsem minul Hermés. Asi většina čtenářek zná kultovní kabelku, kterou je dlouhá desetiletí firma proslavená.Jde o model Birkin pojmenovaný podle stejnojmenné herečky. Ve výloze jsem jednu takovou spatřil, ale připadala mi menší a trochu jinak řešená.


Kelly bag
   Tato kabelka se ve skutečnosti jmenuje Kelly. Zrodila se ve 30.letech minulého století a byla údajně reakcí na rychlý a intenzivní rozvoj automobilového průmyslu.K jejímu skutečnému proslavení však dochází až v roce 1956, kdy s ní hollywoodská hvězda Grace Kelly, provdaná za monackého knížete Reinera, maskuje těhotenské bříško a do té doby neohlášené těhotenství. Její fotky obletěly svět a z kabelky se ze dne na den stává kultovní předmět.

   Na rozdíl od Birkinky je kabelka menší, kvalitní kůže je i u ni samozřejmostí.Šije ji vždy jen jeden řemeslník. Ušití trvá přibližně 20 hodin. Vyrábí se v osmi velikostech a nejmenší má 15 centimetrů. Každá kabelka je považována za umělecký originál a je opatřená číslem a jménem toho, kdo ji ušil.


Hérmes, 42 Avenue George V, 8. obvod



neděle 4. prosince 2016

Galérie W - Eric Landau

Na 44 Rue Lepic se nachází Galerie W.Lze ji jednoduše minout, protože ve většině okolních domů jsou prodejny, takže tak trochu splývá.



Co určitě nadchne nejen studenty, je fakt, že vstup je zdarma. My jsme viděli tvorbu Chris Morin - Eitner, LA JUNGLE DES PARADOXES Souběžně s nim tu vystavovala celá řada dalších umělců:Pierre Alex, Georges Poncet,Denis Robert, Troy Henriksen a další.







44 Rue Lepic, 18. obvod, metro M 2, Blanche