úterý 30. května 2017

Pařížská paní Rubešová :)

   Jistě všichni znáte osinu nepoctivých pražských taxikářů a směnárníků.Je jí Janek Rubeš - reportér, který poukazuje na jejich nekalé praktiky a snaží se lokálně zabránit jejich činnosti.Díky němu je tato problematika medializovaná. Člověk jen se smutkem kouká, jak jsou takové možnosti omezené a jak naopak ti, co by konat měli, nedělají téměř nic. V tomto případě ČNB a Policie ČR.

   Mně se podařilo v Paříži u metra Abbesses narazit na takovou paní Rubešovou. Nešlo však o třicetiletou reportérku, ale velmi ráznou důchodkyni. 

   Vše začalo tak, že přicházím  k metru. U bankomatu stojí dvě cizinky vybírající peníze.Přistupuje k nim mladík v kšiltovce a ukazuje letáček patřící pravděpodobně nějaké směnárně....
Slyším ostré: no,no,no ....!!!!!Paní proti němu vybíhá a rezolutně ho vykazuje, ať vypadne.Za ní se najednou zvedá nějaký pán, pak druhý.Myslím, že tomu, jak k němu všichni tři šli se v lovecké hantýrce říká "uzavírka" :).Muž bez jakéhokoliv konfliktu rychle mizí směr ulici Rue Martyrs. Žena překvapeným cizinkám ten leták ukazuje (jeden kluk upustil na zem) a kroutí hlavou.Ženy se vrací k bankomatu.
No jo, první vyhrání....čekám na kluka, kdy se vrátí, že si pořídím foto pro turisty.Mezitím mám v okolí focení a tak obcházím ulici ze všech stran.Kluk se celou dobu nevrátil.Byl jsem tam celkově asi 2 hodiny.




  Podobný příběh mi vykládal kamarád David, který cestoval po Íránu se svou manželkou.Taxikář je chtěl natáhnout, všiml si toho jeden muž, povolal další.Obklíčený taxikář byl ve fakt nemilé situaci. Sazbu stáhl a mladý pár lidé od něj doprovodili pryč.

  Ta paní v Paříži zdravila několik lidí, byla od pohledu místní.U Rue Abbesses se mi několikrát stalo, že mě sami lidé oslovili, jestli chci pomoci, když jsem louskal mapu.

  A tak jsem nakonec pochopil, proč to nefunguje u nás na Staromáku - chybí tam místní komunita, které  by stejně jako Rubešovi vadilo, že tam někdo dělá ostudu celé Praze. 

  Tohle není výzva k tomu brát zákon do vlastních rukou, spíše zamyšlení o tom, že zájem a ochota může mnohé změnit. I přes fakt, že gaunerů se nikdy úplně nezbavíme. 

  Žádám naše lidi v Paříži, kteří toto budou číst, ať udělají jednoduchou věc a o této lokalitě a praktikách řeknou těm, co mohou naletět.Díky. 

pondělí 29. května 2017

Třináctá Paříž

   Fakt jsem si pro sebe říkal, že do Francie jedu po patnácté, aby to ve mně přehlušilo fakt, že do Paříže je to třináctá cesta. Už na Florenci před příjezdem busu stáli dva východní sousedé totálně namol. Bylo zřejmé, že chtějí cestovat s námi. Body pro řidiče busu, který je z dopravy vyloučil i přes jejich naléhání a arogantní vystupování. To střídalo prosby a nářky. Minuty běžely dál...byla přivolána i policie. Pánové nakonec nejeli.

   Lidé se štosují, minuty ubíhají, opilce střídá mladá ignorantka, která velmi dobře chápe, co jsou povolená dvě zavazadla a co je placený nadlimit. A tak svých x zavazadel rozprostře "alternativně" do několika textilních tašek. Řidiči se to logicky nelíbí, ona sama je ověšená jak vánoční stromek. Začíná kolečko vyjasňování, jenž skončí snahou ignorantky (která to přece nevěděla, že se to nemůže)vše nacpat do předimenzovaného batohu. Díky svobodnému prostoru pro našeho alternativce nabíráme další minuty. Výraz dvou žen ve frontě za ní, ukazuje tak nějak směr, kam by ji rády poslaly, aby už mohly být v buse.

  Zbytek cesty je směs faktorů, které izolovaně ani nepostřehnete, dohromady je to otrava. Sešla se doslova tlupa kuřáků, která na pauzách zadýmovala vše před busem a opravdu do modra. Dvě notorické stěžovatelky na cokoliv, co řvou na půl busu, třetí velmi nepříjemná, že nejsou pauzy a ona se nemůže protáhnout, Následné protahování spočívá ve vykouření cigarety a úprk nazpět do busu.

   Opakovanou žádost stevardky ohledně připoutání tato neurvalá paní ignoruje, druhá si ze sedadel udělá postel. Už jsem na palubě v Německu zažil s jiným dopravcem příchod policisty od Cobry. Čistě z profesního hlediska by mě zajímalo, jak by se dotyčné situaci snažily vyargumentovat. Myslím, že to oceňují pokutou cca 100 EUR.

   Výčet pokračuje přes matku se synem, kteří si ve 3:00 sdělují své dojmy hlasitostí, jakou voláte na svého svěřence na plaveckém bazénu.

   Posádka Regiojetu (dle mých jiných zkušeností s posádkami RJ) spíše slabší průměr, stevardka flegmatická. Lidi slyším remcat na přestávky, často se něco neví, což jindy není zvykem.

  Do Paříže dojíždíme cca o 20 minut později, to už si upravují další plány. Kolem 14:40 mě zastihne ve Franprixu sms od bytné, že potřebuje v době předání klíčů být v práci. A jestli se stihnu do cca 45 minut dostavit. Super. Domluva zněla na 18. hodinu. Ona v severní části Paříže, já mezitím přes metra u jihovýchodního periferiku. Dochází mi fráze v obou jazycích, takže ji píši hezky česky, že domluva je domluva, přijedu v 18. hod.

...a zde to střihnu  - o pobytu bude ještě řeč.

   Cesta nazpět - už při příchodu na zastávku slyším starší paní jak česky a afektovaně řve do mobilu. Pak dorazí mladík s velkým zavazadlem a nacpe se před ženy, jedna musí opakovaně uhýbat, aby ji těžkým zavazadlem nepraštil. Ano, modlím se, ať nesedí se mnou. Bůh je šprýmař a tak mi přisoudí vysokého cizince co se rozvalí v sedačce a nohy má od sebe jak při porodu.Trpělivě vysvětluji, že jsme oba rozložití a bude třeba proto něco udělat. Ano, vytáhne středovou opěrku a opře si obě ruce, čímž mi jeho loket končí šťouchnutím pod žebry. Někdy v tu chvíli dorazí temperamentní mladá cizinka a žuchne do sedadla přede mnou, asi hodinu v kuse ječí a směje se do mobilu. Pak sklopí sedačku. Do nastalého "svěráku", ve který jsem, se dostaví z protějšího sedadla paní. Ta mě slovenštinou žádá, abych svou sedačku narovnal, protože má obavy o vystupující, kterým to vadí. Posbírám poslední kapky svého morálu a vyhovím ji. Vím, že v této situaci, by rozumný soudce pochopil jednání v afektu. :) Vzpomínám si z výcviku, že tomu soudní psycholožka říkala Syndrom amerického vojáka a studených fazolí.

   Logicky až do Prahy nespím. Cesta tentokrát probíhá tak, že se podělá klimatizace. Chvíli tedy nic, pak teplo, ke konci cesty regulérně zima. Poslední pauza někdy kolem 19-20 hodiny, další na naší hranici ve 3:30. (Slovy z jedné divadelní hry - to jste si tak hoši trošičku zapřeháněli, že?) V Praze jsme o hodinu dříve.... co dodat!?

Inspirováno skutečnou událostí....

   

pátek 26. května 2017

Oui je roule, roule, roule, roule, roule
Dans les rues de ma ville
Larme à l’œil, la boule au ventre
Je refais le monde avec des si
Oui je roule, roule, roule, roule, roule
Jusqu'au bout de la nuit
J’accélère ...






Francouzská konverzace

   Nad touto stránkou jsem se v konverzaci zastavil. Vydala to Lingea a celá strana by se vlastně dala tak nějak francouzsky prožít posloupně. Už mě pár kolegů upozornilo, ať to sem nedávám, že to postraší ty, co mě v Paříži ubytují. :) :) :)





čtvrtek 25. května 2017

Sympa Paris

   Pro nadšené návštěvníky českých "hrabáren" tu mám jednu nefalšovanou Pařížskou. Najdete ji na 72 Boulevard de Rochechouart.








pondělí 22. května 2017

Hurá k automatu

   Jak jsem již psal, čím dál častěji tu narážím na to, že nelze v trafikách koupit lístky do metra. Vše je směrované na automaty. Má kozoroží povaha tím pokrokem sice trpí, ale nedá se nic dělat. Někdy si s tím připadám jak ve filmu "Lepší už to nebude". Tak jsem k jednomu vyrazil. Novější typ automatu už nemá roll-on, takže to s ním šlo lépe, každopádně mě to málem stálo nepříjemný konflikt. Mračil jsem se na tu bednu tak, až jsem přilákal pozornost postávající skupinky mužů. Tam to minimálně jeden vztáhl na sebe, takže jsem rychle sbalil lístky a zmizel. Vysvětlovat francouzsky, že jsem otrávený z elektronické bedny, to bych asi nedal.





pátek 19. května 2017

Cestou 19. obvodem...

Během cesty "devatenáctkou" jsem fotil taky trochu okolní stavby. U jedné jsem si hned vzpomněl na  dnes již loftový Holešovický pivovar.







středa 17. května 2017

Židle

   Prošel jsem rychlostí na jedno cvaknutí fotoaparátu. Na hranici 11. obvodu patří tyto židle kavárně Le Budile.Ta jejich ošuntělost mě přitahovala.


pondělí 15. května 2017

Promenade Plantée

   Jestli mě něco tentokrát nadchlo, tak tato promenáda ve 12. obvodě. Ráno jsem neměl moc chuť na uspěchané bulváry plné lidí, ani  metro. Den předtím jsem si všiml, že pod mosty, které přecházím se táhne pruh zeleně a protínají ho chodníky.





   Kdo tuhle promenádu projektoval, ten měl skutečně mozek a bylo by fajn si ho na podobné projekty půjčit i do ČR.Promenáda je pro pěší, běžce, svůj pruh tu mají i cyklisté.Propojuje několik parků a její celková délka činí 4,7 Km.




 Všude zeleň, záhonky,jezírka.Dětské hřiště střídají posilovací stroje pro sportovce, osvětlené viadukty pak místa, kde jsou plastiky a obrazy na zdech. Do promenády se dá vstoupit nejen vchody, ale i schodišti v ulicích, které ji lemují. Našel jsem tu i bioprogram, kdy je zde kompost na spadané listí a vše, co zůstane po úpravě zeleně.







   Prošel jsem tudy cca 2 km a bylo to příjemné víkendové ráno.

sobota 13. května 2017

Na kafe - Bar Nina

   V sobotu jsem se přesunoval skrz "devatenáctku" a "dvacítku" na své ubytování k Christiane. Nejprve mě lanařil na svůj "šámbr luk" jeden Afričan. Poté jsem sledoval zatýkání v parku, kde odváděli policisté v neprůstřelných vestách dva muže. Vše doprovázel klasický jekot sirén který známe z francouzských detektivek. Pak jsem se v prodejně Tabac dozvěděl, že ani oni nemají lístky na metro a šel to zkusit do automatu. Ten pohyb po okraji obvodů má tu výhodu, že tu prostě nejsou houfy turistů a život tu běží tak nějak opravdově.





   Ostatně jsem si zašel na kávu, do klasické kavárny, co má ty správné otlučené židle a na baru minimálně jednoho štamgasta.
Káva dobrá a servírovaná s nízkoprofilovou arabskou lžičkou.

čtvrtek 11. května 2017

Pařížská filharmonie - rande na střeše

    Pokud se vydáte do nejsevernějšího cípu 19. obvodu, musíte určitě narazit na Pařížskou filharmonii.Autor stavby je francouzský architekt Jean Nouvel, který stojí v Praze za realizaci budovy Zlatého Anděla.





    Koukám na její střechu z dálky a říkám si, že muselo být náročné to celé pokrýt eternitem.Pak jsem si všiml, že na střeše jsou postavy.Bylo hodně ostré světlo. Když jsem došel blíže, zjistil jsem,že po střeše je udělaný chodník a zábradlí, které z dálky vidět nebylo.Procházelo se tu několik párů.




  Ta střecha mě fakt zaujala a krytina nebyla rozhodně z eternitu. Pokusil jsem se tam společně s několika Francouzi dostat výtahem, ale do devátého patra nás to odmítalo vzít.Na další pokusy o vstup jsem už bohužel neměl čas. Tak alespoň pár fotek takto a detail střešní krytiny.



úterý 9. května 2017

Zelinářství pana Collignona

   Dnes již profláknuté zastavení většiny průvodců a cestovek. Zelinářství pana Collignona z filmu Amélie z Montmartru. Někdy dá skutečně práci ho vůbec zachytit fotoaparátem, protože je často v obležení turistů. Zde jsem do prostoru doslova vpadl, abych se pokusil zachytit celou prodejnu dříve, než začne další nekonečné oselfičkovávání a zdravení véčkem od asijských turistek.




  Pan Collignon vystupuje ve filmu jako velmi nepříjemný člověk a šikanuje svého učedníka Luciena. Amélie se mu za to mstí a vymýšlí na něj různé pasti a vylomeniny. 

  Zelinářství tu opravdu funguje a okolí je zajímavé místo, hlavně je pro mě vždy startem do uliček, kam až tolik turistů nechodí.

56 Rue des Trois Fréres


neděle 7. května 2017

Le Petit Marseiliais - aneb bitva Třech jazyků :)

   "A kup mi tam tyto sprcháče!" znělo přání kolegyně, které bylo doplněno mailem s fotkou sprchových gelů od značky Le Petit Marseiliais.

   Tak jsem se vydal do Franprix, kde úplnou náhodou měli akci 1+1 zdarma.Cedulky však byly jen u některých druhů, což mě znejistilo.Naštěstí nablízku byla paní, co právě kárala prodavače, takže jsem ji odhadl na vedoucí prodejny.:)Ta mě ujistila, že sleva je na všechny produkty a názorně ukázala, že  lze  kombinovat i druhy.Stejného názoru však nebyl pokladní systém a prodavačka na kase, která mi napálila plnou cenu za oba. Přišel jsem na to až po zaplacení a rozhodl se to reklamovat. S mou jazykovou výbavou fakt totální odhodlání :), ale 2,20 EUR, to jsou dvě kávy na baru.




  Prodavačka nejprve netušila, pak se omluvila a požádala o strpení.Nakonec přišla posilněná o kolegu a vysvětlovala, že to není omyl, sleva platí prý jen na stejné dva produkty. To jsem odmítl vzdát.
 V tu chvíli se ozval místní rozhlas a vedoucí volala prodavačku k sobě.Nakonec mi to osobně přišla vystornovat. 

   Bylo mi jak u Slavkova :). Slibuji, že ty obhájené 2 EURa prosedím v nějaké inspirativní kavárně a pak Vám o tom napíšu. 

pátek 5. května 2017

Losna, nebo Mažňák?

  Aktuálně možná více než sport řeší Francouzi volby. Dostal jsem na mnoha místech letáčky, převážně z levicové kampaně E. Macrona. Názory lidu na oba jsou patrné i v ulicích.






středa 3. května 2017

Le Wagon

   Před odjezdem jsem si ještě zaskočil na čaj do baru Le Wagon. Palcové titulky Le Parisien připomínaly, co se zde aktuálně ve Francii řeší.Většinou volby. Prostředí bylo liduprázdné, protože jsem přišel mimo špičky a užíval si tu pohodu a ticho.

   Pod barem na zemi ležely papírky od cukrů. Dočetl jsem se až doma, že je ve francouzských kavárnách starý zvyk házet je na zem.




Le Wagon, 120 Rue Fauborge St-Martin

pondělí 1. května 2017

Pařížské probuzení...

Jedno z mých přání bylo, probudit se v Paříži v pěkném pokoji, vidět ven a slyšet ve francouzštině pozvánku na snídani. Jsem moc rád, že se mi to o víkendu splnilo. Děkuji tímto moc za pohostinnost Christiane.Super byl i rychlokurz Francouzštiny a probírání společné historie Jan Lucemburský - Karel IV. :)