Proč pořád dokola Paříž?

     Poznám to. Bus najede na jiný povrch a automaticky se zapojí do dlouhého proudu aut a skútrů. Jsme na okruhu. Sleduji graffiti, mosty i sochy,projíždíme tunely. Blíží se cedule a počítám kilometry. Většinou vidím do okolních aut, kde lidé telefonují, chvatně snídají nebo si upravují vizáž.

   Je brzo ráno, Paříž se probouzí a všichni se nahustí do tohoto města. Jen pár okamžiků mě dělí od Bercy. Řidič tu nemá kde zastavit, ale vozovka vede těsně kolem chodníku. Jsme domluvení. Rovinka před křižovatkou… dveře se prudce otevírají a než dojdou tlakem do své nejzazší polohy, vrací se.Vyskakuji, jak nějaký výsadkář s batohem. Bus odjíždí. Letmo pohledem kontroluji knihovnu, „šicí stroj“ a stadión. Jako by je snad mohl někdo přemístit. 
U „šicího stroje“ vždy setřesu všechny naivní myšlenky, které se
týkají módy a šití.

stadion Bercy

   Pár vymezovacích sloupků, odpadkové koše i nápis Sortie nenechávají prostor k pochybám, kde jsem. Začíná další den v ulicích tohoto města.Města, kde se o zážitky snažit nemusíte, protože tím, že tam jste, jim jdete stejně vstříc.Někdo řekl: vidět Paříž a zemřít....

Mám splněno 12 x do tuctu. 


(Pozn. "Šicí stroj" je místní přezdívka pro budovu Ministerstva financí, která ho tvarem připomíná.)

Česká stopa v Paříži

V uličkách Montmartru jsem našel nabídku knih o Paříži. Jednu z nich napsal podle titulu M. Sasek.

   Miroslav Šašek byl architekt a spisovatel českého původu, který emigroval z vlasti v únoru 1948. Je autorem knih s názvem To je...První kniha vyšla v roce 1959 a jmenovala se právě To je Paříž. Celkem tak vyšlo 18 měst.Před smrtí žil pan Šašek v Paříži.

   Kniha je volně dostupná i u nás.

Kenzo v Paříži

A to je letošní Kenzo z Paříže.I zde je bomber jako základ a na několik způsobů i délek. 

   A nakonec ještě variace na téma Křivák.Bunda vycházející z motorkářského základu, kterou nejprve proslavil Marlon Brando a o pár desítek let později ji do kurzu vrátil punkový Sid. Dnes klasickou střídmost černé kůže a stříbrné masivní zipy YKK vystřídala pestrost barev.Často se už nectí ani jeho "křivozipost" :). 

Vila Tristana Tzary

   Na Avenue Junot jsme z rána došli k vile, kterou navrhl architekt Adolf Loos.Dům byl postaven pro spisovatele Tristana Tzaru.Dnes je zapsán jako historická památka a ještě stále slouží k bydlení.

  Pro dům byl vybrán malý svahovitý pozemek na západním úbočí Montmartru, což Adolf Loos využil tím, že uvnitř domu mohl pracovat s různými výškami prostoru. Dům je široký 10,6 metrů a dlouhý 17,6 metrů. Fasáda orientovaná do ulice je symetricky rozdělená na dvě části. Spodní část je kamenná, vrchní je omítnutá. Fasáda směrem do zahrady je asymetrická. Působí dojmem tří podlaží s velkými okenními otvory. Dvůr je zastřešený. Obytná část domu začíná ve třetím podlaží, které je charakteristické rozdílnými výškovými úrovněmi. Nachází se tu velký a malý salón, jídelna a pracovna.

  Interiérová úprava spočívá v obložení sloupů a podpěr deskami z překližky, přičemž upevňovací vruty zůstávají nezakryté. Stěny a stropy jsou barevné. Interiéry byly zařízené italským a starým francouzským nábytkem. Doplňky tvořily sbírkové předměty afrického umění a surrealistické obrazy.

(zdroj informací Wikipedie)

  Poznámka: Pokud vás oslovuje funkcionalismus a tento architekt,můžete od něj v Praze obdivovat tzv. Winternitzovu vilu na Smíchově.Během února bylo dokonce možné si prohlédnout její interiér.

Detaily, co mám na Pařížanech rád. II. část

 Na Pařížanech mám rád smysl pro detail. Někdy to může vypadat i přehnaně, ale posuďte sami:

   
Je to jejich patriotismus.
V mnoha oknech, balkónech i na stožárech lze vidět státní vlajku. Těch ještě více přibylo po teroristických útocích. Myslím si, že hrdost a sebeuvědomování není vůbec špatná vlastnost.

Street art 10.Arr

Opět pár fotek pouličního umění, převážně z 10. obvodu.

Kavárenské zátiší

Jak si pamatuji z jesenické kavárny, jsou tyto židle nazývány Tonetky. Jejich výroba se datuje kolem poloviny minulého století.Společně s dřevěným stolkem, který má těžkou litinovou nohu tvoří kavárenskou klasiku. Jejich světlost zvětšuje opticky prostor.
Na tyto jsme narazili po cestě pařížským 14. obvodem.

Hermés a letošní kolekce

   Hermés je letos hodně barevný. Pár fotek doplňků z jejich vlajkové prodejny.

42 Avenue George V., Hermés

Tajemství papírové tašky Lenôtre

   Jistě si pamatujete detektiva, který s oblibou vysypával domácí odpadkové koše, neboť věřil, že z nich vyčte mnohé o podezřelém. Vězte,toto tajemství značkové tašky Lenôtre mi zůstalo utajeno :). Každopádně se mi podařilo zjistit,že název patří vyhlášenému cukrářství na které jsem o pár bloků dále narazil.

  Gaston  Lenôtre otevřel svou první prodejnu v roce 1947 v Normandii a o deset let později s manželkou Colette další v Paříži.Bylo to v 44 rue d'Auteuil. Slavil s ní okamžitý úspěch.Postupně rozšiřoval své působení po Evropě i v zámoří. Otevřel i cukrářskou školu. Jeho špičkový tým dovedl tuto značku až k ocenění v podobě třech michelinských hvězd.

Avenue Victor HUGO, 16.obvod

Ulovil jsem jelena !

   Odpůrci myslivosti i fanynky kapely Jelen mohou nadále v klidu číst.Během mého lovu neutrpělo žádné lesní zvíře. Termín "Lovení jelena" jsem použil symbolicky, neboť kdo ho v mytologii uloví, získává nadvládu a prozíravost. Oboje by se mi hodilo ve vztahu k francouzštině :).

   A tak jsem se vydal v Paříži do marketu ulovit si pultově deset deka šunky. Ne balenou, ale požádat o krájenou. Když žádná pěkná šunka nebyla, operativně jsem to změnil na chorizo. 
Hurá, řezník mě pochopil a celé by to proběhlo i bez zádrhelu, kdyby se mě neptal, zda mi vyhovuje tloušťka koleček.

Domácí úkol: Nastudovat slovíčka: tenčí a nechte to tak (do deseti deka se netrefil) 

Café Montmartre Prague

  Měl jsem celé pondělí volno v Praze. Nutno říci, že po dlouhé době.Otevřel jsem tedy Reflex speciál o kavárnách a hledal, kam se vypravím.Zaujala mě kavárna v Řetězové ulici, která nese název Café Montmartre. 

  Prostor je to opravdu zajímavý, stejně tak množství starých dřevěných stolků a  židlí. Po stěnách portréty štamgastů a fotografie z dob největší slávy, kdy se tu tančilo tango.Mě nejvíce zaujal klavír a na něm dřevěný houpací koník.

  Číšník dorazil záhy, ale měl jsem pocit, že prožívám dejavu ohledně fráze "čaj earl grey už nemáme".Když nebyl ani mátový, nechtěl jsem hrát hru jako před několika týdny v Paříži a zeptal se, který teda mají.Měli jasmínový.

  Spořivost považuji za ušlechtilou vlastnost, ale dostal jsem k zelenému čaji dva dosti "jeté" cukry. Patrně po několika hostech přede mnou, protože nesly známky různobarevných fleků od kávy.Naštěstí sladit zelený čaj mě nenapadlo.Na podšálku cosi přilepeného...

   Jako zážitek z prostoru dobrý.Celek tak trochu vyzněl rozpačitě.

Vespasienne Paris

   Připouštím, že na jižní Paříž se málokdy připravuji a hledám, co bych kde mohl vidět.O to více člověka potěší nálezy tohoto typu.

   Jedná se o pisoár, který se v tomto provedení začal používat již v 19. století. Když jsem ho fotil,měl jsem za zády dlouhou a vysokou zeď. Ta mi pak sloužila k portrétovým fotkám Soni. Až doma jsem zjistil, že jde o zeď věznice La Santé, na jejímž nádvoří byl vykonán poslední trest smrti gilotinou v roce 1972.Popravení muži se jmenovali Claude Buffet a Roger Bontems. Některé prameny tuto věznici uvádí mezi nejdrsnější svého druhu. Tak na závěr raději ještě detail street artové nálepky ze zmíněného pisoáru.:)

Boulevard Arago, 14. obvod

POMM resto

  V 10. obvodě jsme za kanálem Saint Martin objevili menší restauraci Pomm Resto. Zaujala nás natolik, že jsme se kvůli ni i vrátili.

   Interiér plný fotek v rámečcích i minimalistický vzhled nás přesvědčoval, že je to místo s osobitou atmosférou. Obsluze jsme řekli, že nebudeme jíst a objednali si čaj. Jelikož vím, jak zde číšníci nemají rádi, když si sedáte pouze s pitím ke stolům, kde je prostřeno na oběd, ubezpečil jsem se, že jim to nebude vadit. Servírka souhlasila.

   Těsně za servírováním čaje u nás přistál i tácek s účtem. My však o účet nežádali:( Místo jsme měli schválené, restaurace liduprázdná....Když přišla servírka dvakrát zkontrolovat, zda jsme už platili, pochopili jsme, srovnali účet a odešli. Nutno dodat, že čaj, který si vlastně sami připravujete, stojí tolik, že  pijete za tři hosty, kteří si dají kávu. S tou má dle mého úsudku obsluha daleko více práce.Netušíme, nepodařilo se nám dobagrovat k logice.:0 

Trochu módy od LV

   Po cestě od Vítězného oblouku jsme se zastavili u letošní kolekce LV. Přidávám pár fotek.

  Do tvorby se letos promítl odkaz konce 80. let. Výrazná ramena, krátké bundy, zlaté špičky u bot. Tóny barev nejsou prvoplánově jarní, jsou spíše temnější. To vše doplněné vzory - kostky, puntíky a abstrakce. Častěji jsou k vidění i průsvitné materiály.Návrhář Nicolas Ghesquière omezil zdobení a vsadil spíše na zajímavé střihy, které zaujmou. Modely oživil náhrdelníky a náramky.

   Odborná veřejnost se shoduje, že kolekce jaro/léto 2017 má sjednocující prvky, které umí obsáhnout  celou atmosféru Paříže.Letošní přehlídka se konala u Place Vendôme.  

La Cité fleurie - Kvetoucí město

  Ve 13.obvodu nás na Boulevard Arago zaujala soustava domků a otevřená branka... Ačkoliv se snažíme co nejvíce respektovat soukromí Pařížanů, tady jsme si moc nemohli pomoci...tajemná zahrada lákala. Pořídil jsem tedy pár fotek a když jsme se vraceli, míjeli jsme se v brance se ženou, která ji za námi okamžitě zaklapla.Co bylo podle kovové cedule jasné, je to, že jde o historickou památku.

  Doma jsem zjistil, že jde o La Cité fleurie - Kvetoucí město. Uskupení asi třiceti uměleckých ateliérů.Ty zde byly vystavěny v letech 1878 - 1888. Stavební materiál byl použit z potravinářského pavilonu ze světové výstavy 1878.

  Ateliér zde mělo plno známých umělců: Paul Gauguin, Amedeo Modigliani, César Domela, Henri Laurens, Henri Cadiou,Louis Bouquet a Louis Neillot.

Zahrada má množství zákoutí

   V roce 1980 byla stavba ohrožená, neboť se plánovalo její zbourání.Proti tomu se zvedla velmi silná vlna protestů a od plánu se tenkrát upustilo.

  Od roku 1994 jsou části stavby (fasáda a střecha)chráněny jako historické památky. Dodnes ateliéry slouží umělcům.

Pes vypadal klidně a zpětně při té plejádě osobností přemýšlím, kdo to jen v reinkarnaci mohl být... :)

   Dnes jsem si pustil film Modigliani (2004) s Elsou Zylberstein, je to rozhodně snímek, nad kterým se dá přemýšlet.

 

Pařížský asfalt

Připouštím, že mě to značkování asfaltu fascinuje. Tak opět jedno foto. :)

L'Intermede

   Po výstupu z metra Saint Marcel jsme hledali nějakou kavárnu na ranní siestu.Padlo nám do oka Café L'Intermede. Chystali sice nějaké promítání, ale už ta ochota vyjít nám vstříc jasně napovídala, že se nám tu bude líbit.Káva byla výborná,číšník usměvavý. Lepší začátek cesty jsme si nemohli přát.

L'Intermede , 99 boulevard de l'Hopital, Paris