Proč pořád dokola Paříž?

     Poznám to. Bus najede na jiný povrch a automaticky se zapojí do dlouhého proudu aut a skútrů. Jsme na okruhu. Sleduji graffiti, mosty i sochy,projíždíme tunely. Blíží se cedule a počítám kilometry. Většinou vidím do okolních aut, kde lidé telefonují, chvatně snídají nebo si upravují vizáž.

   Je brzo ráno, Paříž se probouzí a všichni se nahustí do tohoto města. Jen pár okamžiků mě dělí od Bercy. Řidič tu nemá kde zastavit, ale vozovka vede těsně kolem chodníku. Jsme domluvení. Rovinka před křižovatkou… dveře se prudce otevírají a než dojdou tlakem do své nejzazší polohy, vrací se.Vyskakuji, jak nějaký výsadkář s batohem. Bus odjíždí. Letmo pohledem kontroluji knihovnu, „šicí stroj“ a stadión. Jako by je snad mohl někdo přemístit. 
U „šicího stroje“ vždy setřesu všechny naivní myšlenky, které se
týkají módy a šití.

stadion Bercy

   Pár vymezovacích sloupků, odpadkové koše i nápis Sortie nenechávají prostor k pochybám, kde jsem. Začíná další den v ulicích tohoto města.Města, kde se o zážitky snažit nemusíte, protože tím, že tam jste, jim jdete stejně vstříc.Někdo řekl: vidět Paříž a zemřít....

Mám splněno 12 x do tuctu. 


(Pozn. "Šicí stroj" je místní přezdívka pro budovu Ministerstva financí, která ho tvarem připomíná.)