Souborem básní, povídek a poznámek se jako červená nit táhne pocit osamění a marnosti. Ditrych dokazuje, že zkušenost je sdělitelná, avšak nepřenosná. Emoční pasáže ciznice ve městě jsou sice běžně srozumitelné, ale je pravděpodobné, že porozumění lze nalézt hlavně u těch, kteří mají město "pod kůží".Pocity i nálady se střídají, stejně tak, jak nám variabilní Paříž může nabídnout.
V banálním svědectví nechává autor často dostatečný prostor pro zamyšlení.K celistvému textu náleží i zmínky o českých, či zahraničních umělcích, předkládajících nám Paříž bohémskou, křižovatku lidských příběhů a tragédií.Minulost se zde mísí s přítomností.Prostor a obdiv zde patří také průkopníkům létání. Prostě Paříž umí zaujmout.
www.arsci.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat