Pro mé čtenáře:

    Rád bych touto cestou shrnul události posledních dnů a hodin.Kdo mě zná, ten ví, že jsem by roky silný odpůrce sociálních sítí. Čas a situace mě donutila postoj přehodnotit a svůj blog prezentovat i přes FB. Tam se jmenoval stejně - Pařížský nomád a byl propojen s blogem.

   Před několika dny jsem byl zablokovaný administrátory FB s tím, že jim došlo upozornění (česky udání),že můj profil není pod skutečným jménem a abych doložil svou totožnost.Dále jsem byl vyzván, že pokud je můj profil vedený jako nekomerční stránka, ať se ozvu a oni mi to pomohou změnit.

   Přibližně 72 hodin se bavím s robotem, který mi odpovídá ve frázích a formulářích, nic osobního, nic konkrétního. Z různých serverů čtu diskuze, jak je nemožné na kohokoliv z administrace mít mail a kontaktovat ho. Nepomohl ani můj platný novinářský průkaz s fotkou, ID a odkazem, jak ho lze přes Syndikát ověřit. Nepomáhá, že články na mém profilu obsahují vždy podpis Lukáš Chmela, že stejně je tomu tak i na blogu, že na idnes.cz lze objevit v blozích mé druhé foto a další články... Robot mele svou a chce ověřovat totožnost. Absurdita kulminuje v doporučení, abych od nich přečetl, co mi píší. To je ovšem na FB a tam mi přístup k tomu blokují zamítnutím mailu, takže obsah nevidím.

Shrnutí:
- někdo mě udal, ať k tomu měl jakýkoliv důvod
- FB okamžitě jednal a zablokoval mě
- uvedl jsem veškeré pravdivé údaje - NIC
- zaslal jsem novinářský průkaz, který akceptují i totalitní systémy NIC
- na FB zůstalo množství mých materiálů a kontaktů na Vás, FB prakticky zničil měsíce mé práce

   Odmítl jsem na anonymní server poslat kopii občanského průkazu, protože nadále tvrdím, že na to nemají právo a nejsou kompetentní k nějakému fízlování. Pravděpodobně jsem jedno z největších nebezpečí FB, který je tak beze mě bezpečnější, prost diskriminace a patologických jevů.

Inu, mé hluboké přesvědčení právě potvrzují. 

   Závěrem bych chtěl říci, že doufám dál v přízeň svých čtenářů. Pěkný den 

                                       Lukáš Chmela - Pařížský nomád  

Tradiční nákup blogerínky :)

  Můj nákup byl tentokrát skromný. Kromě pamlsků kolegům, jsem koupil ještě zapalovač PSG pro Aliho, který je fanoušek fotbalu. A pro sebe štětec na malování.

Cestou k busu

Rue Louis Blanc, 10. obvod

Únorová Paříž plná květů...

Nedělní ráno z pokoje a terasy...

YD you decide

    Kdykoliv jsem procházel 16. obvod, měl jsem touhu si někam sednout na kávu. Na Avenue Victor Hugo jsem objevil kavárnu YD.Interiér je vybaven směsicí starších židlí, u nás bychom asi řekli kancelářských.

  Dal jsem si kávu a podle hrnku v polici odhadl, že mluvím přímo s paní, která ji provozuje. Na hrnku bylo její foto.Po chvíli se ze zázemí vynořil i muž, který byl na něm také vyobrazen a popřál mi příjemný den.

   Kavárna má svou atmosféru a já si dopoledne užíval její komorní prostředí.Káva mi chutnala. :)


YD, 152 Avenue Victor HUGO, Paris, 16. obvod

Ubytování s Airbnb

  Změnil jsem pro tuto cestu i druh ubytování a zkusil Airbnb. Cesta to trochu byla trnitá, protože většinou nic kolem mě nejde jednoduše :).

    První ubytování jsem si vybral u Alex v malé garsonce s typickým francouzský oknem.Po zaplacení se ozvala druhý den s tím že je jí to líto, ale přijede ji rodina. Peníze mi vrátila a já byl na začátku.

   Jak to u pana Murphyho funguje, během 24 hodin skoro zmizely nabídky na ubytování 18-19.2. A když se něco našlo, buď požadovali minimálně dva noclehy, nebo šílenou kauci. Třetí variantou bylo ubytování v periferiku, což mi časově nevyhovovalo.

   Objevil jsem však inzerát na pokoj v 10. obvodě a tak jsem to vzal. Ostatně i z toho důvodu, že nedaleko měl cílovou stanici bus RegioJetu. Byt se nacházel ve vyšším patře a patří paní jménem Sabine.

   Vše bylo v pohodě, ale pár dní před odjezdem jsme museli řešit časovou změnu u předání klíčů.Kdo píšete sms přes překladače, tak asi víte, co to znamenalo. Komunikovalo se výhradně francouzsky a měnili jsme to několikrát.

Za pohled z terasy to fakt stálo.

    Nakonec vše proběhlo v pohodě, Sabine chtěla, abych ji zavolal, takže mám za sebou i první telefonát ve Francouzštině.Byt byl príma, ocenil jsem nádherný výhled. Vše jsem měl nachystané, včetně ručníků a materiálů o Paříži.O tom, jak a kde si vrátíme klíče se strhla náročná debata, při niž přišel na řadu i Google překladač.Pokud si k tomu připočítáte francouzskou klávesnici, kde jsou některá písmena jinde a jiná chybí a nedokonalost překladu, tak to bylo docela dobrodružné.

   Oceňuji přístup a trpělivost Sabine. Airbnb člověka nutí komunikovat a tak se prostě učit. Myslím, že to příště vyzkouším zas.

    

Cestování do Paříže.

    Jak jsem již uvedl, jednalo se o moji desátou cestu, kterou jsem se rozhodl tentokrát podniknout s busem RegioJetu. S velkou pravděpodobností se k tomuto způsobu budu zase vracet.


    První, co stojí za zmínku, je páteční linka, jenž vyjíždí z Praha - Florenc ve 23: 00. To se mi osobně líbí, protože přes den stihnu ještě mnoho věcí, Německo projíždím  v noci a Francii tak mohu sledovat za dne.

    Servis a vybavení busů RegioJetu je asi každému známé, takže nemá smysl ho dopodrobna sdělovat. Přesto mě u busů Fun Relax nadchly sedačky. Nejvíce jejich polohovatelnost a pohodlí na dlouhé trasy. A taky bezpečnostní pás neškrtí. Ten doporučuji používat hlavně u našich sousedů, kde při namátkové kontrole za jeho nerespektování hrozí solidní pokuta.(Před rokem nás stavěla v SRN "Cobra 11", protože se policistovi zdálo, že ho řidič omezil v připojovacím pruhu. Jakákoliv argumentace byla zbytečná a při odchodu poznamenal,ať je rád, že nezkontroloval připoutání pasažérů.) 

    Linka má logicky méně zastávek než klasický zájezďák od cestovek. V konečném porovnání je to spíše lepší, než by to člověka omezovalo.

            Právě jsme dorazili do cíle. Paříž, metro Chateau - London

   Výstup i nástup u metra Chateau - Landon je zvolený opravdu strategicky.Navíc 10. obvod je i pro turistu zajímavý a pěšky se dopraví pohodlně i do dalších obvodů v okolí. Pro ostatní tu je metro, vlak a autobusy.

   Ačkoliv chápu u mnoha lidí potřebu spíše do Paříže letět, u mě zatím stále převažuje autobusová doprava. Ten hlavní argument pro ni je, že mě dopraví do města, nikoliv za něj, odkud musím dále cestovat.Větší časovou náročnost mi vynahradí pohodlnější cestou k nástupnímu místu, možností si sebou brát do zavazadla co chci a absencí zdlouhavých letištních prohlídek.

       

Paříž za pár hodin....

Moje cesta do Paříže s RegioJetem, tak uvidíme ....

  Je tedy 17. února 23:00 a odjíždím z Prahy na svou desátou cestu do Paříže.Poprvé s RegioJetem a v kombinaci s ubytováním Airbnb. Mapa mých cest po Paříži je tak zamalovaná černým fixem, že jsem si už musel vzít novou a tam zaznačit ulice, kam se chci podívat ( a to tak, abych minul místa, kde jsem již byl). :)

Tak pa Praze a pusu vlajce.

metro Colonel Fabien

   Pařížským metrem M2 jezdím také často a občas přemýšlím, kdo byli lidé, po nichž jsou pojmenované stanice. Tak třeba zrovna kdo byl plukovník Fabien? Dozvěděl jsem se, že šlo o komunistického odbojáře jménem Pierre Georges, který byl znám pod pseudonymem Fabien. 

   Ten se rozhodl postavit otevřeně německým okupantům a vybral si pro to 21. srpna 1941. Jeho akci krylo několik odbojářů, kteří s nim dorazili na stanici metra Barbes. Ta byla vybrána proto, že je do oblouku a tak hůře přehledná pro obsluhu vlakové soupravy. Fabien zde z blízkosti dvakrát vystřelil na důstojníka Kriegsmarine Alfonse Mosera a zabil ho. Z místa činu se mu podařilo uniknout.Byl to první otevřený akt odporu proti okupantům v Paříži. Dnes je po něm pojmenované náměstí a metro, které se nachází na stejné lince o několik stanic dál, směr metro Nation.

   Z pohledu Čecha najdu jisté historické paralely těchto činů ať už v srpnovém datu, nebo atentátu v zatáčce.   

  

Francouzský rok

   Začínám mít pocit, že čím větší úsilí vydám za knihu s tématikou Francie a Paříže, tím větší je to zklamání. Na tuto knihu jsem stál několik set metrovou frontu v levneucebnice.cz ve Vánočním období.

   Román Jaroslava Formánka je psán jako nedatovaný zápisník. Je pouze uvedeno období roků 2000 - 2001. Autor v něm zachycuje to, co ho právě zaujalo z novin, TV, co prožil v zaměstnání a také atmosféru společnosti. Lze souhlasit s anotací knihy, kde je vyzdvižený fakt, že informace jsou spíše popisné a Formánek se většinou nepouští do vlastních úvah a kritiky.

   Začátek mě vcelku bavil, po pár desítkách stránek se však objevila monotónnost obsahu a to tak silně, že jsem si často nemohl vzpomenout, kde jsem den předtím skončil ve čtení. S postupem to bylo čím dál tím těžší a těžší, až jsem knihu odložil.

Cyklostezky městem

   Město protíná mnoho cyklostezek. Cyklisté mají i své pruhy vedené parky. Doporučuji do stezek nevstupovat a pořádně se rozhlížet, když už musíte.

   Pokud jste v Paříži a kolo nemáte, nezoufejte. Můžete si ho půjčit u veřejných stojanů. Systém se jmenuje Velib a funguje po celém městě. Zjednodušeně řečeno si ho ze stojanů po zaplacení poplatků odeberete a vrátíte do jiného.

   Vyberete si tarif den, týden...rok.A ten zaplatíte .K tomu je potřeba zaplatit kartou kauci 150 EUR, která vám bude vrácena po celkovém doúčtování.Pokud vrátíte kolo do dalšího stojanu v limitu 30 minut, nic dalšího neplatíte a stejně tak si můžete půjčit další kolo a jet dál.

   Podrobně se tomu věnuje již několik webů. Mě to osobně zatím nezaujalo na tolik, abych to vyzkoušel. Připouštím, že se mi prostě nikde v zahraničí nechce cokoliv řešit kartou. Ovšem pro ty, co to nepředstavuje žádný problém je určitě tato služba vítané zpestření. 

Harmonikáři

Montmartre, 18. obvod