Lodge In Mis

 Měl jsem domluvené ubytování v Apparteo Palatino, kde jsem již jednou bydlel. Několik týdnů před odjezdem přišel mail, že mi rezervaci přesunují na svůj druhý hotel, protože ten jejich bude uzavřený. Lodge In Mis se nachází od původního bydlení cca 400 m. 

 Ubytoval jsem se v 7. poschodí s výhledem na magistrálu a fotbalové hřiště. Kromě (pro mne)nudného mužského fotbalu za oknem, jsem tu viděl i ten ženský.:)

   Pokoj byl docela fajn, stejně tak čistá koupelna.Pohodlná postel. Spal jsem dlouho a ráno do přízemí vyrazil na snídani. Ta byla vcelku bohatá a v příjemném designově laděném prostředí.

  Výhodou je prostředí 13. obvodu, které není nesmyslně předražené a najdete tu v okolí plno různých obchodů a bister. 

Lodge In Mis 2 -16 rue Théroigne de Méricourt, 75013 Paris

Demo v Paříži

  Na svoji cestu do Paříže jsem se tentokrát připravil svědomitě. Už pro holý fakt,že mi hotel přeložil ubytování do úplně jiného komplexu,Regiojet nově stojí v Bercy a metro tam funguje v tuto dobu dost nespolehlivě. 

  Nevěřil bych, kolik se mi bude hodit pouček, co si pamatuji z levicového plátku A-kontra. Třeba vzít si šátek, borovou vodu, roušku a dobře se označit :).

  Protože sám sebe shledávám opravdu dosti nefotogenickým a nezajímavým, rozhodl jsem se svůj press outfit předvést na kolegyni.

  Ukázalo se totiž, že zakoupená žlutá vesta v Syndikátu novinářů by pro tento druh nebyla žádnou výhodou, spíše naopak, když demonstrace pořádají tzv. žluté vesty.Triko jsem vzal XXL, aby se mi vešlo přes bundu.
  A tak jsem vyrazil. Nakonec bylo vše trochu jinak, ale taková je vždy Paříž, kdy ji musíte nacpat do limitu 27 hodin a dvě třetiny času vám proprší.Článek chystám. 

  

Co právě čtu

    Dočetl jsem knihu Má léta s Diorem a pustil se do Návrháře od Mariuse Gabriela.V podtitulku románu se uvádí, že je o počátku kariéry Christiana Diora.

 Děj nás přivádí do Paříže roku 1944 a z velké části sleduje životní trable mladé Američanky Cooper a její snahu prorazit v žurnalistice. Zlomový okamžik je právě setkání s Diorem. Jelikož je román zasazen do reálného prostředí, čte se poměrně dobře.Asi zaujme více ženy a ty, které se zajímají o počátky haute couture. Autor v úvodu uvádí, že jde o fikci a to u jmen, postav, organizací i míst. Dále používá frázi o tom, že podobnost se skutečnými osobami, je čistě náhodná.No nevím,patrně to je nutné v dnešní hysterické pseudoochraně jakýchkoliv dat. Každopádně neumím moc uchopit fikci o kolaborující Chanel, opilém Hemingwayovi či plachém Diorovi a těžko se na tom hledá něco smýšleného.O to více, když se vrátíme k podtitulku.   

Zase jedna bilance :)

    Rok 2018 svou intenzitou utlumil mé cesty do Paříže. Vždycky, když jsem na to jen pomyslel, uklidňoval mě fakt, že i pět výjezdů není zas až tak málo (jako je,ale určitě to napravím).

  Asi nejdůležitější bylo pro mne seznámení s Petrou Trnkovou a jejím manželem Danem, kteří v Paříži žijí.Podařilo se mi v únoru vzít sebou moji kamarádku a modelku Lucku. S pohlednou dívkou v Barbés, to byl docela silný zážitek. Kdo tam byl, jistě chápe.Díky Petřiným tipům jsem navštívil mnoho zajímavých míst. Většinu cest jsem podnikal s ubytováním přes Booking, kromě své poslední, kdy jsem bydlel v soukromí.

Fotovzpomínka na minidivadlo na Montmartre

  Letos se vše odvíjelo od změny zaměstnání, hodně jsem fotil a vracel se do Žulové, protože jsem prostě chtěl.Francouzštinu jsem vůbec neřešil, takže v tomto bodu zůstávám v základním modu pozdravů, jídla, poděkování a wc :).

   Rok 2019 bych rád odstartoval nějak více kavárensky (se mi stýská po páce a mlýnku :). Takže pěkný Nový rok a nashledanou na tomto blogu, pokusím se ho provonět kávou.

PF 2019