Postavy filmu však s představiteli Bídníků udržují obraz pouze vzdáleně symbolický.Již zmiňovaná policejní rutina nabírá spád po krádeži lvíčete z cirkusu. Zloděj tím proti sobě poštve dvě rozlišná etnika. V tomto případě Cikány a Muslimy. Je třeba zmínit, že zárodky francouzských revolucí nejsou občas postavené na velkých základech a spustit je může jakýkoliv zástupný problém. Tohle není víkendové "chvilkaření s plackou, kočárkem a cukrovou vatou", ostatně to předvedli nedávno všem v Paříži Žluté vesty, kterých bylo podstatně méně, než davů na Letné.
Následný konflikt, který se dál hrotí ukazuje práci policistů s tzv. územní odpovědností (chcete-li znalosti místních poměrů a lidí), kteří balancují na hraně zákona a současně sledují několik vlastních zájmů. Podobně to mají i znepřátelené strany. Hrocení, emoce, urážky, to vše funguje v systému odvetných akcí, do kterých nakonec policisté vlastním přičiněním spadnou také. Jak vypadá reálný obraz ukazuje vedlejší dějová linka, kdy velící policista Chris nastoupí při kontrole na nezletilé dívky s hašišem.Situaci, kdy se k sobě lidé neumějí chovat s respektem a pouze si předhazují práva řeší agresivně rozbitím mobilu dívky, která ho natáčí. Podobně pak pokračují v situaci, kdy policista Gwada zraní dítě a vše zaznamená dron jednoho chlapce.Vše je pak podřízeno tomu ho najít a usvědčující záznam zničit.
Závěr: Myslím, že film zaujme spíše diváky, kteří mají s problémy pařížského "periferiku" nějakou kontinuitu a vědí, že tyto čtvrti jsou problematické.Pro nezasvěceného bude stopáž poněkud dlouhá. Policista Gwada se sice snaží říci, že: toto dříve byly No-Go zóny, ale veřejným tajemstvím zůstává, že stále jsou. Jen v rámci hyperkorekce se dnes užívá výraz "citlivé oblasti". Goran Paskaljevič (Srbský režisér, co část života prožívá v Paříži)natočil kdysi snímek Sud prachu, pojednávající o jednom dni z pohledu taxikáře a odkazující na balkánské napětí, které se přirovnává k sezení na onom sudu. Je otázkou, na čem v reálném čase sedí Francouzi.
