Stephen Clarke nazval tuto linku řinčící a lomozicí. Údajně bez priority na rekonstrukci, neboť severní konec linky jezdí trasou pro nejchudší obyvatele ve městě. Je pravdou, že působí ošuntěle a při běžné návštěvě Paříže ji spolehlivě minete. Já se tudy svezl rád až ke stanici Les Gobelins. Sedadla a interiér už něco pamatují a vlak si to hrne oklikou od severu k jihu.
Moc zajímavé počtení. Je vidět, že tato trasa má svoji osobitou atmosféru :) Muselo to být podobné svezení jako když pražské metro jednou za čas vyšle (zpravidla k nějakému výročí) svoji starou soupravu. Dýchá z toho historie.
OdpovědětVymazatDíky.Když jsem ten příspěvek psal, netušil jsem, že touto linkou budu při svých návštěvách jezdit docela pravidelně.Ta modrá sedadla mají spodní část propojenou se sedadlem pasažéra, který sedí k vám zády.Patrně opotřebením je tam často uvolněné uchycení, takže to funguje jak páka. Když si někdo sedá a vstává, tak vás častečně nadzvedne jak na katapultu:). Každopádně hlavně v nočním provozu, je to místo, které inspiruje k poezii všedního dne.
Vymazat