Franprix

Vlastně od počátku svých cest Paříží nakupuji ve Franprixu, nebo Monoprixu. Mám je totiž většinou všude, kde bydlím.

Franprix založil obchodník a sportovec Jean-Jacues Baud.Jde o sportovního střelce, který to v roce 1972 dotáhl až na letní olympiádu v Mnichově.

 Při posledních návštěvách jsem si všiml, že Franprix myslí i na psy, kteří čekají ve vedru před obchodem na svůj dvojnohý doprovod.

La Jolie Bohéme

   Ospalé nedělní ráno. Číšník ještě nestihl sundat všechny židle a vy už sedíte u baru. První paprsky osvítí malovaný obraz, kde je zvěčněn přesně podnik, ve kterém právě sedíte.Káva vám zavoní pod nos a vy prostě jenom existujete. A po schodech můžete pak jít dál a posedávat na podobně laděných místech. Žádný shon, žádný turistický nános, který už setřel podstatu. Skvělé místo na rozjímání.Nad štítem restaurace je shluk Invaderů, které autor doladil s barvou stěn.

Restaurant La Jolie Bohéme,6 Rue de la Fontaine du But, 

Móda v pařížských ulicích

Trocha fotek ze srpnové Paříže, v hlavní roli móda a převážně ženy....jak jinak :).

A zase na Château-Landon ...

Mohamd si nechal fota na baru...

 V sobotu po poledni mě žlutý autobus vyklopil u metra Château-Landon. Ten den jsem šel jak proti směru hodinových ručiček. Začal jsem v La Chope kávou (předal Mohamdovi fotky a vyfotil si i kuchaře Yazida) a uháněl přes Stalingrad do útrob 19. obvodu.Fotil street art a pohyboval se okrajovou čtvrtí plnou policistů v neprůstřelných vestách. 

Yazid v La Chope

  K bytu jsem dorazil brzo, takže jsem si vyběhl na vrchol Montmartre a dal si ještě u Michela jídlo. Nafotil tématicky další módní trendy a vracel se zpět na bulvár Ney.

Chawarma u Michela

   Přivítala mě Julie a provedla bytem. Věnovala mi spoustu času a byla trpělivá ohledně komunikace.Opět se dostalo na překladač, což není vůbec lehké, když vám na francouzské klávesnici chybí nejen horní řada písmen s háčky, ale i zbytek písmen je dostatečně přeházený.(písmeno M jsem hledal stále).

Docela maturita...

  Večer jsem se šel projít. Severní strana 18. obvodu je fakt jiná. Relativně klidná a bez turistů.  Po místních kavárnách si lze dát Tour de café a přitom stále směřujete vzhůru do kopce. Je tu plno míst které stojí za to objevovat. Třeba hned u domu, kde bydlí Julie, je do staré nefungující železniční tratě zakomponované velké posezení a místo přebudované na zahradu pro místní, která je přístupná všem.

zahrada pod domem

  Po návratu na byt mi Julie představila spolubydlící Lien a jejich kamarádku Colin. Jestli tento typ cestování mám rád, tak právě pro setkání, která by jinak neproběhla. Těžko bych jinak někde seděl se studentkami filozofie a biologie, které studují na Sorboně, tančí, smějí se a vyptávají se na ČR a můj život. (učil jsem Julii říkat správně Miluji Tě, Paříži, Chmela a láska).Colin mi předčítala úryvek z knihy Bratři Karamazovi a skládala origami.

Hra na téma Nakresli část těla :)

  A tak jsem poslouchal melodii jejich hlasů, smíchanou s frázováním Jacquese Brela, který nám hrál do prostoru. Lien tančila a kreslila.   Francouzština je úžasná v tom, že pokud ji neovládáte, je sexy i kdyby před vámi někdo četl účtenku z Franprix. Nakonec dorazil ještě kamarád Marwane. Byl to fajn večer.

Lien, Colin a Julie

 Až cestou domů jsem zjistil, že se mi nenahrálo video, jak Colin čte Dostojevského.Opravdu škoda. 

Paříž ve čtvercích

  Malou Paříž lze rozdělit na čtverce 1 x 1 km. Na takové mapě zbývají poslední dva čtverce, do nichž jsem ještě nevstoupil. Popravdě řečeno jsem tam nijak zvlášť nepospíchal.Každopádně to vypadá na víkendových 24 hodin v jedné severní No Go zóně. 
Nikdy jsem to nedělal, ale tentokrát tuním i výbavu. Tak ahoj v pondělí :).

Canon tuning

Návrat do La Chope

   Před odjezdem jsem si zašel do La Chope. Číšník se usmál a zeptal se: čaj? Pamatoval si mě. 
Už vím, že je Mohamd a pochází z Alžíru. V pokojné atmosféře jsem si vyfotil pár snímků i jeho věčně pozitivní náladu.Učil mě, jak říci správně Je veux payer. Tady relaxuji, než to obrátím domů.

La Chope, 227 rue du Faubourg Saint Martin

Evian na návštěvě u Kusmi

   Tento počin by asi každý módní guru nazval promyšlenou kolaborací dvou značek. Čaje od Kusmi Paris mám rád a tak jsem se vydal okusit jejich ledovou variantu. Stavil jsem se pro něj v Kusmi Tea na Rue des Abbesses. 

broskve a fialky :)

   Chuťově byl tento jejich EvianKusmi/Thé Blanc doladěný do broskví a fialek. Celkově nebyl tak sladký a ostrý, jako jiné ledové čaje a na cestu rozhodně ideální.

KUSMI TEA, 15,rue des Abbesses, Paris

Les Tontons

  Ten den druhé "rychlé kafe" jsem si dal ve 14. obvodě. Konkrétně v Les Tontons 15(ty zkřížené bouchačky vypadají ve znaku dobře). Číšník vynikal rychlostí a servírka s rudou rtěnkou měla ten správný šarm na toto místo. Ačkoliv asi většina lidí dá přednost sezení venku, já jsem barový typ a nejlépe tak, ať mám přehled.
Nazpět k ateliéru jsem se prošel v dešti. Pršelo totiž krásně rovně.

Les Tontos, 73 Rue Brancion, Paris

Chiméra zvaná Správná móda

    Jak víte, u nás ve vlasti máme jednu chronickou infekci a to je malost. Nikdy nám nestačila ta nabalená skrze desetiletí několika různých režimů, ale kdykoliv ochotně hledáme, jak k ní kousek přilepit.Tak je to i v otázce módy, kdy vám několik samozvaných módních guru či chatů typu Módní peklo vždy rádo osvětlí, jak jsme na tom špatně.My jsme na dně módního vkusu, ale to ve světě, tam je to jinak....

    Není. Mám to štěstí, že se roky pohybuji nejen skrze velkou část českých subkultur, ale i celou Paříží. A to doslova. Od periferiku, přes módní ulice, turistické oblasti, až po nádraží a street artové oblasti.To, že se my neumíme oblékat a jinde je to diametrálně odlišné, je opravdu chiméra, na které už léta pár frustrátů honí své ego velikosti antiperle.

   Celou tuto situaci podtrhla poslední neděle v Paříži, kdy jsem docela zoufale čekal na někoho, koho budu moci nafotit jako ikonu módy a vzor. Nejenže se skoro nikdo nedostavil, (o armádě uvědomělých Francouzek ani nemluvě), ale nikde to v oblastech 5 obvodů nevypadalo tak, že by ta taková populace žila. Nebo se mýlím a všichni místní fashionisté jsou na dovolené v Provence.

   Tak až zase někdy uvidíte "hejt" ohledně někoho, kdo byl špatně oblečený a poučení, jak je to správně, zkuste spíše přemýšlet nad autorem nikoliv obětí.Možná to vítězoslavně odklepnula mamina ve vytahaném tričku, co si právě popotáhla gumu od svých tepláků. Nebo se dívence směje dáma, která si patrně  mládí odtrpěla skrze svou logopedickou vadu. A v neposlední řadě, třeba to píše dvoumetrový cvalda, co má na růžových ponožkách zvířátka a servíruje si k večeři speciálně po rádobyaristokraticku kachní prsíčka zakoupená v Lídlu. A kvůli problémům s jejich sebepojetím přece nemusí okolí trpět. Co, říkáte?

PS: Nedávnou se mnou cestovala typická představitelka francouzského šarmu, který se objevuje v různých obměnách v každém okénku módní blogerky. Žena, přibližně 5O let. Rudá rtěnka,výrazné drahé brýle, černý kabátek atypického střihu, černé skinny rifle....kabelka stejné barvy....a .... na nohách kecky Conversky odstínu Lake Blue. Jestli je toto výraz módního vkusu, nechám na vás.

Paříž a móda

na pár dní se mírně ochladilo...

... a Kolumbijská slečna v národních barvách...

Au Petit Parisien

   Ačkoliv jsem spěchal 15. obvodem, podnik na rohu mě vizuálně okamžitě přitáhl. Jak magnet. Tak jsem uvnitř dal "rychlé kafe". Dobré kafe. Zdvořilý barman, milá a zajímavá servírka. Příjemné prostředí. Litoval jsem, že spěchám.
V novinách právě zveřejňovali anketu, zda je pařížské metro snadné pro orientaci turistů.