Vzpomněl jsem si na svou sbírku a hlavně situace, jak jsem je sbíral.Třeba ramínka E.Daniely existovala jen tři. Další od Heleny Fejkové mám již z neexistujícího obchodu v Lucerně.Pro Pradu mi zaskočil kamarád se slovy: koukejte na toho pána za výkladem, jak smutně kouká. Nakonec mi donesl půlku Pařížské ulice :). Pro Chatty jsem si zašel o polední pauze a o ramínko Kláry Nademlýnské jsem vedl skoro diplomatické rozhovory, než jsem ho obdržel. Inu, jak říkal Oskar, sběratelé jsou šťastní lidé.
Žádné komentáře:
Okomentovat