Le Progrés

  Le Progrés.Toto je jedno z míst, které protíná mé toulky Paříží. Už jsem tu fotil fotku na svou výstavu, potom mámu u bugatky (to bylo vtipné, majitel mi trpělivě stál za zády a čekal, až dofotíme, pak odjel)a nikdy se nenašel čas ochutnat něco z jejich kuchyně, která vizuálně vypadá skvěle. Tak snad příští měsíc...třeba...:).

Le Progrés, 7 Rue des Trois Frères, 75018 Paris

S Paříží na míru

   Nemám rád pozdní příchody. Ještě o dva stupně více nesnáším ty vlastní.I po letech je u mě Bazilika a Pigalle past, kde opakovaně končím jinde. Prostě vždycky jiné schodiště, jiná ulička s následným "vyplivnutím" někde, kde být nechci. A nedá se to naučit, je to marné, marné....zkrátím to, dorazili jsem pozdě na sraz s Petrou. Naštěstí nám těch 5 minut prominula.:)

   Bůh ví, proč ve městě, které je ploché jak místní palačinka, spěchají všichni turisté na ten jediný kopeček.Každopádně se to od Petry brzo dozvíme, stejně jako historii a počty tehdejších obvodů.

   Mineme profláknutou filmovou kavárnu Des 2 Moulins(dle mých informací,někteří nájemci v minulosti nevěděli, kdo je Amálie)a zabrousíme na velmi sympatický roh hojnosti. V otázce ohledně jídla si s průvodkyní velmi rozumíme. 

Poznáte je? Jde o Hřebenatky a ulitu z nich používají jako symbol poutníci při cestě na Camino.

   Naproti z brasserie Grenier a pain se line specifická vůně pečiva, aby ne, když tento podnik již dvakrát obdržel cenu Bageta roku.Ocenění je to zavazující,asi jako pro restaurace mišelinská hvězda. Ne každý pak ustojí náročnost a hlavně zájem veřejnosti.Takže nejeden majitel si s úlevou vydechl, když byl vyhlášený nový ročník.

  Petra má ráda autentičnost, daleko více, než "montmarterovský Disneyland" pro turisty plný umělých atrakcí. A tak s námi kličkuje od těchto lákadel směrem k cílům, jež nebudí zas až tak velký zájem mainstreamu. Třeba malé hřiště na pétanque nebo vila od architekta Loose (o obojím jsem zde již psal).Vtipná je i malá slepá ulička,ve které jeden z majitelů opatřil svůj dům čp.10 anglickou cedulkou Downing Street. Cedulka tak odkazuje na sídlo britského premiéra.

   Celou cestu nás provází místní street art. Mísí se tu známá jména, jako třeba Misstic, se jmény, které vůbec neznáme.

   Výprava končí na vrcholu, kde se pak rozejdeme všemi směry. Někdo poslouchat místní umělce, jiní nakupovat či posedět v kavárně.

   Rád bych Petře poděkoval za její čas a doufám, že se zase brzo potkáme, třeba na kávě nad Teorii ornamentu od Adolfa Loose.:)

Barbés Glamour

   A tak v sobotu večer stěhujete po místnosti nábytek a o půlnoci kupujete vína, protože nedělní pařížské ráno věnujete focení. 
Glamour l'amour ...

Bydlíme na Montmartre....ale uprostřed Barbés

   Do Paříže jsem odjel s Lucií. Připouštím, že jsem ubytování koupil v euforii, jak výhodná to byla cena pro dva. A taky proto, že pokoj měl francouzské okno. Až teprve za čas jsem šel hledat, kde je Rue Stephenson. Ukázalo se, že je to sice Montmartre, ale jeho východní silně multikulturní část.

   Pak jsem si všiml většího počtu negativních hodnocení a očekával tedy cokoliv.Primární cíl byl:konečně nafotit nějaké glamour fotky v této oblasti.

Sprchový koutek pro lidi hubené, jak proutek :)

   Pokoj byl fakt mrňavý a útulný, hostitelka příjemná dívka z Maroka.Vše, co jsme potřebovali bylo v docházkové vzdálenosti.Lucie si tam v ulicích musela připadat jako Panda, protože díky jejím modrým očím a blond vlasům měla pozornost absolutně všech.Přesto nemůžeme říci, že by nám aktuálně hrozilo nějaké nebezpečí.

   O něco hustěji to však vypadalo v ulici Rue Doudeauville, kam jsme zabloudili a její část lemují většinou mladistvě vyhlížející africké prostitutky.Taky zde evidentně není problém koupit jakékoliv drogy.Co dalšího by tu šlo ještě sehnat necháme raději na fantazii čtenářů.    

Vzhůru za šicím strojem !

   Nebojte se,i přes svůj nekritický obdiv k textilnímu řemeslu, vás momentálně ušetřím od šicího workshopu. Moje cesta vedla k jinému Šicímu stroji. Tak se prý v Paříži přezdívá této budově.Jde o Ministerstvo financí, které ho svým tvarem připomíná. Doposud mi unikalo, že má na střeše docela velký heliport.

   Voda v Seině opovážlivě stoupala a místy se už nedalo po náplavce jít.

 U knihovny jsem si tentokrát více prohlédl krytý bazén Joséphine Baker, který si tu kotví. V létě se u něho otvírá skleněná střecha do stran, a vy pak máte pěkný výhled na řeku.Takže mám tip, co budu dělat o prázdninách v Paříži :).

   V Seině je koupání zakázáno, ale to by nebyli Francouzi, aby to nějak nevyřešili. Třeba bazénem s výhledem. 

Quartier Chinois

   Čínskou čtvrť jsem navštívil poprvé před léty a jednou za čas se sem vracím.Popravdě jsem se zde do toho nijak gurmánsky nepouštěl,protože k těmto účelům využívám docela často SAPU u nás v ČR.

   Přidávám pár střípků, co jsem ráno nafotil, když jsem odcházel směr metro. Jak jistě víte, barva pařížského městského mobiliáře je tmavě zelená. Asijská komunita však umí udržet svá specifika, takže jsem nafotil asi jednu z mála pařížských fontán - pítek, kterou si barevně vytunili dle svého :)

Ač jsem měl žízeň, měli tu koláčky...

... nebo hororovou podívanou pro vegany.

   Nabídka tradičních jídel i polévky Pho, jež má původ svého názvu ve francouzštině a pochází z koloniálního období.Říká se, že v Asii zůstala po Francouzech také obložená bageta Bánh mi, zejména ve Vietnamu.

  A kromě tradičního street artu jsem objevil i obrovské muraly na věžácích.

   Cestuji "mezi světy". Paříž není město, je to země, jak pravil František I. A tak, jak mě metro na Černém Mostě veze do Prahy, nebo na cestu do Sudet, tak se pro mě mění svět busem, který právě najel na "periferik". Už zase počítám dny...

Filmová Paříž

  Tento pobyt jsem zasvětil procházkám po místech, kde se točily různé scény z filmů.
A tak jsem navštívil místa spojené s Amélií z Montmartre až po akční střílečku Nemilosrdní s Jean Reno.

   Film Nemilosrdní se i podle replik a info distributora odehrává ve 13. obvodu. Knihovnu a okolí pozná asi každý, kdo do Paříže cestoval, byť to bylo jen jednou.

   Poznáváte i další místo? Ano, touto ulicí přijede o půlnoci historický Peugeot a odveze spisovatele Gila do 20. let minulého století, kterou on sám považuje za Zlatý věk.Zde se natáčel film Půlnoc v Paříži. Jsme v 5. obvodu. Přesně v Rue de la Montagne Sainte Genevieve.

   Byli jsme tu bohužel o chlup dříve a auto nepřijelo. Tak jsem prošvihl možnost potkat třeba Alfonse Muchu, jak maluje plakáty a poradit mu, ať pak toho Amose nedělá v Epopeji tak depresivního.Nebo nakukovat na Rue du Départ Mondrianovi do studia.

   Ráno jsem zcela mimo plán objevil před hotelem skutečnost, že kolem metra Porte de Choisy se točil další film a to Paříž, miluji Tě. Přesněji jeden z příběhů zasazený do Čínské čtvrti.

A když jsme u té Čínské čtvrti, příště sem dám pár fotek z ranní procházky.

Le verre a pied

  Dalším autentickým místem v Paříži je kavárna Le verre a pied v úzké rue Mouffetard. Tady moc turistů nepotkáte, spíše místní štamgasty. Celé to má atmosféru 50. let.

   Stavil jsem se u baru na kafe a sledoval okolní cvrkot.Jde tu spíše o místní komunitu, do které občas vpadne vetřelec mého typu. Každopádně obsluha byla příjemná a člověk se okamžitě vyladil do tempa, kterým to tu žije.

  A protože jsem pojal tuto návštěvu filmově, nesmím zapomenout na fakt, že se tu točila scéna z Amélie. Jde o postavu Dominique Bretodeau, který bydlel podle příběhu v této ulici a chodil každé úterý na kuře s pečenými bramborami.Začínal vždy od biskupa.Amélie mu skrze telefonát do telefonní budky předá dávno zapomenutou krabičku s artefakty z jeho dětství.Právě v této kavárně pak Dominique nad sklenkou s koňakem mluví o svém životě.

zdroj: Youtube

Apparteo Palatino

   Po mých negativních zkušenostech s Airbnb jsem musel zvolit jiný způsob ubytování. Jako první, jsem přes nové služby vyzkoušel Apparteo Palatino ve 13. obvodu. Jelikož mne za poslední dva měsíce lustrovala hromada institucí a stále jsem musel někde něco dokazovat, prověřovat, byl jsem vcelku nesvůj, jak to dopadne. Naštěstí fakt dobře.

Výhled z okna pokoje ve 13. patře Apparteo Palatino

   Personál byl vstřícný a já dostatečně spokojený s ubytováním i výhledem. Na hotel byl všude absolutní klid a na pokoji jsem našel věci, na které tedy v hotelích nejsem zvyklý. Třeba komplet vybavenou kuchyňku :). Takže příště očekávejte video: Vaříme s Lukčou :) :) :) 

Kuchyňka docela vybavená...

Snídani jsem prožil v komorním duchu a byla dostatečně pestrá.

Na metru jsem byl cca za 3 minuty chůze od hotelu (Porte de Choisy).Ušetřil jsem spoustu času a měl tak prostor si prohlédnout další část Čínské čtvrti v Paříži. Podrobněji se o ní zmíním zase příště.