Nejkratší ulice v Paříži

   Nejkratší ulici v Paříži jsem měl asi minutu chůze od hotelu.Je to Rue des Degrés. Už se o ní na českých blozích psalo. Toto je aktuální stav.Tvoří ji prakticky jen toto schodiště.

  Při čelním pohledu do celé Rue de Clery spatříte tento atypický dům.Označený je jako Pointe Trigano a rozděluje dále ulice Rue de Clery a Rue Beauregard. Dům má šířku opravdu jen na jeden malý pokoj. Pamětní deska upozorňuje na to, že zde žil básník André Chénier, který se později stal obětí revoluce.

Hotel D'Orleans

   To ubytování jsem koupil opravdu podle obvodu. Bydlet ve "dvojce" za přijatelnou cenu se často nevidí. Takže vše ostatní jsem řešil až potom.

  Sobotní odpoledne mi spočítalo mé pohrdání deštníkem. Směs deště a sněhu mě zahnala k prvnímu stánku, kde ho měli na prodej.

  Hotel je v malé nenápadné uličce Rue de la Lune. Je to stará zástavba,má úzká schodiště a pokoje velikosti pětikoruny. Taková ta romantika, když se jmenujete Oscar Wilde a nemrzí vás stav tapet. Ale zase určitě romantika pro studentský pár.

   Já jsem v tom lijáku ležel v posteli a koukal na Rugby a Teorii velkého třesku (Bernadette ve franině mluví příšerně).

   WC a koupelna jsou na chodbě. Bavil jsem se představou, jak se ráno na tom schodišti míjí dva zápasníci sumo.

 Jelikož mi za hotelem začíná soustava  starých spletitých uliček, vykopal jsem se z postele a udělal si procházku po okolí.

   Sice objevujete objevené, ale ani tady neuškodí aktualizace.:) Tak příště vás vezmu do nejkratší ulice v Paříži.

Co by na to řekl český silničář?

   Ano, i mě v březnu sníh v Paříži překvapil. :)V kombinaci s deštěm vytvořil ideální podmínky pro focení.

Nedělní Notre - Dame

   V neděli jsem se mihl kolem katedrály. Prokličkoval jsem selfující davy a uličkami zmizel na metro (o metru bude ještě řeč).Roky kromě francouzských policistek obdivuji i ten jejich střih kalhot.Nepotkal jsem zatím žádnou, která by v nich nevypadala dobře.

Má cenu zabývat se Pařížským syndromem?

   Pařížský syndrom je údajně přechodná psychická porucha na které se podílí vysokou měrou frustrace z toho, že setkání s reálnou Paříží neodpovídá představám, jež si turista přiveze.

   Hlavním nositelem tohoto jevu jsou údajně turisté z Japonska. Ano, snad nejvíce ukrytí za své zrcadlovky a displeje mobilů.

   Mám za sebou 21 návštěv tohoto města, odmítl jsem se tlačit před hradbou mobilů a sledovat malý obrázek Mona Lisy, nevydržel jsem neustálé kontroly a fronty před muzeem módy a nevstoupil jsem ani do Orsay. Přesto si myslím, že jsem každou návštěvu prožil po svém a motivovala mě k další.

  
   Paříž je velká nádoba všeho, co vás napadne. A opravdu záleží, co jste ochotní si z té nádoby přijet vytáhnout a co chcete vnímat. Na konci svého snažení můžete mít nicneříkající fotky s Eiffelkou přes ploty, jako další milióny turistů kolem.

   Nebo se vydat místo selfíček hledat autenticitu. Argument, že máte na to málo času neuspěje, ten získáte, když nebudete trčet ve frontách a trávit čas koukáním na displej. Už potřetí v řadě mi bude pršet. Vzpomínám na foto francouzských legionářů po pás v rozvodněné řece s provazy deště. Titulek novináře P. McDonalda zněl: hustý déšť  a bláto má na postup této jednotky minimální vliv.

   A my jsme ve městě, které lemují kavárny a bistra. Půjdu se projít do toho měkkého deště, ostatně o čem bych furt psal v muzeu, že?  Tak se tu mějte pěkně.

  

Být krásná v Paříži

    Půvab a noblesu potkáte v Paříži na každém kroku. Někdy v úzké streetartové uličce na Montmartre, jindy pod mostem, který se právě otřásá duněním projíždějící soupravy, která za chvíli zastaví ve stanici Passy.

Co se nosí v Paříži - únor 2018

   Minule jsem slíbil fotky přímo z terénu na téma, co se nosí aktuálně v Paříži. Tak tedy přidávám směs turistů i místních.