Pařížská náplavka

  I Paříž má svou náplavku, kde jsem večer před odjezdem trávil s Danem a Petrou. Přešli jsme na nábřeží 15. obvodu. Je to trochu kultivovanější verze, než u nás a asi ne tak masová. Od bistra se dalo v celou hodinu kochat pohledem blikající Eiffelovky.

Tip pro nezadané: vhodné je být majitelem zapalovače :), protože spousta Pařížanek holduje cigaretám.

Dva roky Nomádem v Paříži

  Ze své poslední cesty jsem si dovezl nejnovější číslo francouzského časopisu VOGUE a u nás si pak ráno 17.srpna skočil pro tolik očekávané první české číslo. Musím uznat, že zatím vyhrává francouzské vydání, ale třeba si zvyknu.

   Dnes jsou tomu dva roky, kdy jsem založil blog a vydal první dva články s tématem Paříž. Vyšlo to tenkrát zcela náhodně na 21.srpna.Najezdil jsem desetitisíce kilometrů mezi Paříží, Prahou a domovskou Žulovou.Stalo se to mou součástí a svou pravidelností to připomínalo odjezdy na internát, nebo k babičce.I po dvou letech to 14 hodinové trmácení busem zbožňuji...fakt.

   Okolnosti, prostor a čas ukazují, že budu muset některé věci změnit a zkusit i jiný způsob návštěv tohoto města, včetně ubytování. Zatím tápu a hledám, takže vůbec nevím, zda se přibližně od října neodmlčím, každopádně na svých dalších cestách makám. Tak mi držte palce :). Merci

Další filmová Paříž

   Připouštím, že kavárnu Les Deux Magots jsem navštívil z jiných důvodů, než kvůli filmům.Zpětně jsem tedy dohledával pasáž z filmu Nedotknutelní, kdy Driss sedí v této kavárně s Philippem. Nemám foto ze stejného místa, ale nechtěně jsem ho přesně vyfotil od stěny kavárny. V létě je to tu trochu jiné, navíc stojí i venkovní pergola. A za ní je kostel z filmu Šifra mistra Leonarda. 

zdroj obrázku Nedotknutelní: Youtube

   Jak je patrné, vše je původní, dokonce i sklenice, která nese známky otlučení z myčky :).

   Na další z míst mě upozornila  Pet s Danem a jde o exteriér z filmu Poslední tango v Paříži,kde měl byt hlavní hrdina Paul(Marlon Brando).Na fotce je to věž v pozadí. 

Film sám o sobě je dodnes hodně kontroverzní kvůli sexuální scéně, při které měla být znásilněná Jeane ztvárněná herečkou Marii Schneiderovou. Dodnes se o tomto aktu i snímku vedou spory, k zodpovědnosti byl povolán režisér Bertolucci. Skutečností zůstává, že snímek přes tento skandál slavil velký úspěch a z neznámé  devatenáctileté herečky se přes noc stala světoznámá celebrita.Nutno dodat, že v mnoha zemích byl film zakázán, nebo cenzurován.

Věž z filmu Tango v Paříži

   Věřím, že pokud by dnes herečka žila, dostal by se tento případ do přísného hledáčku kampaně Me Too které se zabývá sexuálním obtěžováním a nátlakem.Sama kampaň však vývojem připomíná Francouzskou revoluci, která nakonec požírá své vlastní "děti". (V únoru tohoto roku byla ze sexuálního napadení obviněna dvěma muži aktivistka hnutí Me Too Cristina Garcia.)

Hraniční buzerace aneb kontrola pro kontrolu

 Jak víte z blogu, poslední dva roky jezdím Paříž prostřednictvím žlutých autobusů Regiojetu. Nemám potřebu zkoušet konkurenci, ani vlaky , letadla. Z dostupných informací i zkušeností vím, že pro můj styl cestování jsou prostě nejvhodnější.

 Kromě vcelku pohodlné cesty jedu i vlastní tipovací závod, který začíná na Rozvadově. Zde na pomyslném startovním poli stojí několik žlutých busů na různé směry. Je strašně důležité nevyjíždět poslední...proč? Protože ten poslední s oblibou bere na namátkovou kontrolu německá policie. Komisní, nepříjemná, často bez viditelných id čísel, hrabající vám bez rukavic do batohu,který má 25l a hledající hromady drog, cigaret a alkoholu.Příjemná záležitost v 1:35 ráno, zvláště když máte před sebou dalších 12 hodin jízdy a zpoždění se prodlužuje.

   Dnes vidím, že to "Amsterdam" nestíhá a my vyjíždíme, takže pojedeme na čas. Přesně tak to bylo, kontrola se nekonala. Němci nás nechali, podali si nás v poledne Francouzi.Ano, chození busem a vyptávání, zda jedete pracovně, nebo za prací. Hromadná kontrola dokladů, poté pokyn, ať si vystoupíme. Vystěhování všech zavazadel a kufrů.Vedro, stojíte na asfaltu a nesmíte ty věci vytahovat. "Můj" celník má na tu práci polstrované rukavice pro zásahovky, v nichž máte cit asi jako medvěd.Když bere do ruky obal od foťáku, vidím, jak můj objektiv poletí na silnici, takže mu francouzsky sdělím, ať dává lasklavě pozor.Položí ho tedy na zem.

Postavte se do řady, začíná filcuňk...

   Hodina zdržení, nic se nenašlo, prohlédnutý bus vůbec prohlédnutý nebyl, protože  má vlevo ještě velké uložné prostory, kde mohli sedět 4 imigranti,paleta hašiše a tuna zbraní.Kontrola pro kontrolu a zpoždění co nám bere čas i energii.Osobně bych navrhoval vyházet takto na slunci několik busů s označením D a F. Jen tak, pro sebezkušenost a aby viděli, že jsme rovnocenní partneři, kteří mají právo jejich občany také podezírat.
Vůbec jsem si nepřipadal v EU, ale spíše u hranic s NDR v roce 1985.  

LES EDITEURS

  Tuto opravdovou literární kavárnu jsem si našel podle reflexového průvodce a vydal se tam v úterý.Kavárna má ve svých útrobách obrovské hodiny a 5000 výtisků knih, které ji prý darovali většinou sami vydavatelé.

   Stále si zvykám na to, že v podnicích tohoto druhu, vás číšník uvádí ke stolu.Mají zde malá červená křesla a skrze otevřené stěny sledujete ten cvrkot nejen po place, ale i venku na ulici.

    Když jsem fotil, číšník se ukázal jako vtipálek a celkově to na mne působilo atmosférou pohody a klidu.

Les Editeurs, 4 Carrefour de l'Odéon

Miss.Tic

    Miss.Tic lze právem nazvat první dámou pařížské street artové scény.Její obrázky ze šablon potkávám hned v několika obvodech.Vedle hlavního motivu je vždy nějaké heslo, či poetický text. Kdo by však hledal v umělkyni dívku v kostkované košili, snapbackem na hlavě, obutou v botech DC, tak ten asi bude překvapený, jako jsem byl já.

   Miss.Tic vlastním jménem Radhia de Ruiter je 62 letá dáma, která se narodila v Paříži. Otec byl Tunisan, matka pocházela z Normandie.Část života prožila na Montmartre. Od roku 1985 pořádá téměř každý rok výstavy.

Mé fota jsou z oblasti Butte aux Cailles ve 13. obvodu.