Hurá do Paříže !

  Tak jsme se dočkali. Regiojet vysílá zítra 19.6 první autobusový spoj na Paříž.Dle mých informací jsou spoje zatím poloprázdné.

Zpáteční lístek vychází na 2498,- Kč. 

Les Misérables 2019

   Připouštím, že jsem vyvinul nemalou energii, abych mohl snímek režiséra Ladj Ly vidět. Dramaticky laděný film popisuje jeden banální den v životě trojice policistů na předměstí Paříže. Kdo hledá v názvu propojení s příběhem Bídníků Viktora Huga, ten na něj narazí několikrát. První je fakt, že se odehrává na předměstí, které se jmenuje Montfermeil. Právě sem Hugo zasadil svůj příběh Jeana Valjeana. Policisté román v autě zmiňují a nechybí ani Hugův citát o plevelu a špatném pěstiteli.

   Postavy filmu však s představiteli Bídníků udržují obraz pouze vzdáleně symbolický.Již zmiňovaná policejní rutina nabírá spád po krádeži lvíčete z cirkusu. Zloděj tím proti sobě poštve dvě rozlišná etnika. V tomto případě Cikány a Muslimy. Je třeba zmínit, že zárodky francouzských revolucí nejsou občas postavené na velkých základech a spustit je může jakýkoliv zástupný problém. Tohle není víkendové "chvilkaření s plackou, kočárkem a cukrovou vatou", ostatně to předvedli nedávno všem v Paříži Žluté vesty, kterých bylo podstatně méně, než davů na Letné.

   Následný konflikt, který se dál hrotí ukazuje práci policistů s tzv. územní odpovědností (chcete-li znalosti místních poměrů a lidí), kteří balancují na hraně zákona a současně sledují několik vlastních zájmů. Podobně to mají i znepřátelené strany. Hrocení, emoce, urážky, to vše funguje v systému odvetných akcí, do kterých nakonec policisté vlastním přičiněním spadnou také. Jak vypadá reálný obraz ukazuje vedlejší dějová linka, kdy velící policista Chris nastoupí při kontrole na nezletilé dívky s hašišem.Situaci, kdy se k sobě lidé neumějí chovat s respektem a pouze si předhazují práva řeší agresivně rozbitím mobilu dívky, která ho natáčí. Podobně pak pokračují v situaci, kdy policista Gwada zraní dítě a vše zaznamená dron jednoho chlapce.Vše je pak podřízeno tomu ho najít a usvědčující záznam zničit.

   Závěr: Myslím, že film zaujme spíše diváky, kteří mají s problémy pařížského "periferiku" nějakou kontinuitu a vědí, že tyto čtvrti jsou problematické.Pro nezasvěceného bude stopáž poněkud dlouhá. Policista Gwada se sice snaží říci, že: toto dříve byly No-Go zóny, ale veřejným tajemstvím zůstává, že stále jsou. Jen v rámci hyperkorekce se dnes užívá výraz "citlivé oblasti". Goran Paskaljevič (Srbský režisér, co část života prožívá v Paříži)natočil kdysi snímek Sud prachu, pojednávající o jednom dni z pohledu taxikáře a odkazující na balkánské napětí, které se přirovnává k sezení na onom sudu. Je otázkou, na čem v reálném čase sedí Francouzi.  

Stephen Clark v Paříži

  Známý britský spisovatel Stephen Clark, který se pokusil mít v Paříži čajovnu a napsal několik knih o Francouzech bydlel přechodně ve 4. obvodě, v tomto domě.

  Jeho kniha Obnažená Paříž mi mnohokrát dobře posloužila pro vyřešení několika situací.  

Když hledáte Banksyho na Montmarteru

   Mám k dispozici průvodce pařížským street artem pro rok 2019 a tak jsem se podle něho snažil najít šablonu myšky s šampaňským. Po usilovném pátrání na Montmartre jsem našel přetřenou stěnu. Přetřít Banksyho je jedna polarita možného příběhu. Kdybych majiteli domu ukázal aukční ceny autorova díla, určitě by přemýšlel nad tím, jak to celé opatrně vyřezat ze zdiva.

Ráno na bulváru

   Mám rád ta ospalá rána, když se otevřou voňavé dveře pařížského pekařství a vy si koupíte pečivo v sáčku, který má malé uši. To se neomrzí. :)

  Jen riskujete, že když ochutnáte pravý croissant, už budete po zbytek života jen srovnávat... tak uvidíme, kdy to pro nás bude zase možné... 

Fred le Chevalier - street art Paris

   Krátce bych se tu chtěl vrátit ke street artu umělce, který si říká Fred le Chevalier. Jeho práce má nezaměnitelný rukopis. Černobílé postavičky, většinou z profilu a ánfasu, občas doplněné o rudé rty a modré oči.

   Pokud jste fanoušky street artu, začnete je po čase v zástavbě města instinktivně hledat.Velkoplošné díla střídají miniaturní postavičky u kandelábru, či podezdívky domu.

   Fred sice tvoří v Paříži, ale jeho práce najdete i v jiných evropských městech.Namátkově jsou to Londýn, Berlín, brusel nebo Athény.

   Sám umělec prozrazuje tu hlavní myšlenku své tvorby:

 „Myslím, že jedním z nejkrásnějších aspektů street artu je to, že jste něco dal a nevíte, zda tam bude pět minut nebo jeden rok. Je součástí hry vědět, že by mohly zmizet, a je to součástí krásy vědět, že zmizí, je to paradox. "

http://fredlechevalier.blogspot.com/

Co se v Paříži nepovedlo

   Občas v Paříži šlápnete vedle. Třeba když čtete o fantastické restauraci, kam chodil i Forman a mišelinští kuchaři. Jmenuje se Le Baratin. Poprvé ji najdete v době dovolené, podruhé s dosti arogantní obsluhou, co vám není ochotna udělat espresso i když za nimi svítí kávovar a je 14 hodin (nic nenasere baristu víc). Když si k tomu přečtete zpětně pár negativních francouzských hodnocení, víte, že potřetí se kvůli takovému zážitku do kopce škrabat nebudete. Možná naleštěné slávou, bídné v projevu.

   Stejně tak jsem ztratil svůj čas hledáním domu, kde měla v podkroví byt Tereza Maxová za svého modelingového působení. Jelikož je tato informace i s adresou volně dostupná v knize Paříž, co v průvodci nenajdete, tak nějak čekáte, že to bude sedět. Bohužel číslo popisné neexistuje, leda by Tereza bydlela na protější poště. Na přímý dotaz na autora knihy, který dům to teda je, jsem dostal odpověď ve smyslu - takhle to je a já mám adresu přímo od Terezy. Tudíž knihu beru s rezervou aneb, málo času na riskantní podniky.

   Bohužel Reflex ve svém speciálu uvádí, že kavárna Aux Folies je v Belleville na 8 Rue Rouchechouart, správně je však o dva obvody dále v Belleville na 8 Rue Belleville. Stejně špatně je to uvedeno i v již zmíněné knize.Hořkou tečkou je, jak mi tam před časem odmítli dát kávu...prý mají pivo...kavárna. 

Každopádně většina tipů dopadá výborně.

  

Le Careffour Café

   Hledali jsme s Petrou, kde tentokrát v klidu pokecáme a kousek od Rivoli míjeli v ulici des Archives tuto kavárnu.

  Duhová výzdoba kolem dává vědět, že je to oblast přátelsky nakloněná sexuálním menšinám. Kousek odsud jsem obdivoval novou kolekci Johna Galliana.

  
  Večerní posezení s čajem. Příjemná obsluha a čas probrat v češtině události posledních měsíců. Přiznávám, že Petřina franina mě dostává do pohody, protože vše objedná za mě.
Jinak tohle místo je mi známo, nedaleko jsem už dvakrát bydlel v hotelu Rivoli.

Le Careffour Café, 8 Rue des Archives, 75004 Paris

Oběd v Latině

  

   Metro pořád nejezdí, chodím pěšky a mám hlad.Tak se toulám Latinskou čtvrtí a zamířil jsem si to do Le petit café.Uvnitř bylo fajn a já si stejně minule říkal, že sem zajdu na cibulačku. Hned po ní následoval velký cheesburger.

  Gratinovaná cibulačka měla sílu a předsevzetí, jak málo sním hranolek k cheesu mi opravdu nevydržela.Prostě jsem to snědl všechno.

Le Petit café, 6 Rue Descartes, 75005 Paris

le-petit-cafe.fr

Demo Kurdů

  Zcela náhodou jsem se dostal na demonstraci Kurdů, která probíhala na Place de la Republique. Kromě projevů a skandování hesel se i tancovalo a grilovaly párky.Všude plno vlajek a barevných šátků. 

L'ABSINTHE CAFÉ

  Kousek od hotelu jsem objevil tuto rohovou kavárnu, kde bylo v tu chvíli pusto (o dvě hodiny později si nebylo kam sednout).

 Dal jsem si presso na baru a požádal, zda mohu fotit. Zaujal mě totiž jejich kávovar i místní výzdoba kavárny.

                     

    L'ABSINTHE CAFÉ, 54 Rue de Turbigo, 75003 Paris, Francie

Hotel Paris France

  

  Informaci o volném pokoji v Hotel Paris France jsem přijal s nadšením. Poprvé jsem totiž měl možnost bydlet ve 3. obvodě a byl jsem moc zvědav na jeho interiér, který je prezentovaný jako Art Nouveau (secese).

 Pokoj byl opravdu útulný, francouzské okno s výhledem až na Place de la Republique. Na stěnách textilní tapety s drobným vzorem.Asi nejvíce se mi líbil výtah a mozaika na podlaze.

  Oba přítomní recepční byli sympatičtí a přátelští. V hotelu bylo čisto a klid. Hned za dveřmi hotelu začíná oblast, které ve středověku patřila řádu Templářů a bylo skvělé se ztrácet v úzkých uličkách, které vás dovedou až k Seině.


  

Hotel Paris France, 72 rue de Turbigo, Paris

Le Bistro du Peintre

  
 Vypravil jsem se po avenue Ledru Rollin, protože jsem hledal toto secesní bistro. Při vstupu mě pozdravila pravá francouzská servírka s rudou rtěnkou a obratně mi připravila čaj.

   Zůstal jsem u baru s cínovým povrchem a hleděl do země. Ne, že bych se tak moc styděl, ale právě podlaha je další dokonalý secesní skvost tohoto podniku.Stejně tak mobiliář, lustr, výzdoba, či zábradlí.Když by právě vešel Alfons Mucha, musel bych to přijmout jako hotovou věc.

   Podnik tu je od roku 1902.V oknech je ještě staré válcované sklo, plné úžasných nedokonalostí a secesi potvrzuje vstupní kování u dveří.

Le Bistro  du Peintre, 116 avenue Ledru Rollin

Ve světě lulu berlu

  
   Kousek od stanice metra Oberkampf se nachází hračkářství o kterém se dozvíte i v průvodci Lonely Planet. Jmenuje se lulu berlu a mají tu velké množství figurek od vojáčků po postavy z komiksů typu DC a Marvel.

  Ve vitrinách najdete často limitované edice, které jsou již vzácností. Mně hned u dveří dostal obrázek vikinga Vikeho, kterého znám z dětství.

  Je tu zakázáno fotit a tak jsem si vyprosil alespoň jednu fotku interiéru první místnosti.

  

Merci není jen děkuji...

  Zavítal jsem tam, kam musí v Paříži každá správná blogerína - tudíž do Merci. Jde o tzv. concept store, který založila podnikatelka Marie France Cohen.Jedná se o bývalou tovární halu z 19. století, přebudovanou na vzdušný obchod se zbožím, které se podobá designově i obsahem našim Designblokům.

  Jedná se o vskutku svobodný prostor, kde se zákaznici pohybují dle libosti a vše zkouší, posedávají na gaučích, křeslech a místy to spíše vypadá na domácí párty.

  Merci má několik pater a takovou skvělou nudloidní kavárnu, která má jednu stranu obloženou knihovnou. Měl jsem štěstí a objevil v době obědů jeden volný stolek.Dal jsem si polévku a kávu.

   Ikonou obchodu a miláčkem blogerů je červený Fiat 500 parkující u vchodu do tohoto ojedinělého prostoru.Skrze okno kavárny jsem sledoval velké množství lidí, kteří se u něho fotí.Tak tedy jedno foto i pro vás:

MERCI,111 boulevard Beaumarchais, Paris