Hledal jsem lásku...

   Tip na toto místo mám z blogu Paříž pro pokročilé.Velká modrá okachlíkovaná stěna v parčíku u metra Abbesses.Na ní je v mnoha jazycích světa sdělený ten nejhlubší cit k druhému člověku. Ještě doma jsme intenzivně hledali vyznání v našem jazyce. Povedlo se. Děkuji za pomoc Magdalénce.

 

   Metro i stěnu najdete v 18. obvodu (Montmartre).Metro Abbesses linka 12. Park je zastrčený kousek nad východem z metra.

Pokud hledáte to naše české vyznání a nemáte trpělivost, tak rada zní:Z pravého dolního rohu napočítat vlevo 15 kachliček a pak 5 nahoru. :)

Paříž a toalety

"Kdyby turisté měli vliv na volbu starosty Paříže, vyhrál by nejspíše ten, co ve volebním programu nabídne co nejvíce veřejných WC".

   I přes použitou nadsázku je v tom kus pravdy. Znáte to: cizí město, mnoho podnětů, jídla, pití, pohyb a příroda se hlásí o slovo. Není to o tom, že by Pařížané na tuto situaci nemysleli, ale jejich řešení je takové jakože nevyvážené.

   Pokud tento problém řešíte, bude v první řadě záležet, v jaké oblasti jste. Ty turisticky atraktivnější mají více toalet a tím přímo úměrné fronty před nimi. Klasické obvody pak vypadají tak, že zatím co v 10. obvodě si můžete dát skrze hlavní ulice Tour de Toilettes, v západním 16. obvodě je téměř nenajdete.

   Čekat na ni frontu v blízkosti spodní části Champs Elysees znamená vybavit se totální trpělivosti, hlavně díky tomu, že samočistící systém prodlužuje dobu čekání.

   Městská vyhláška údajně nařizuje provozovatelům restaurací umožnit Vám přístup na wc. Argumentují tím, že se tak brání znečištění ulic.Každopádně to většina provozovatelů ráda nevidí, když nejste zákazníci.

   Takže několik tipů:

- prvním jsou samočistící zelené Toalety v ulicích (viz. foto)
- potom jsou tu velké parky, kde buď zdarma, nebo za peníze naleznete většinou wc
- třetí je návštěva restaurace, nebo fast foodů typu McD.
- napoví i mapka těchto zařízení:
https://www.google.com/maps/d/viewer?hl=en_US&mid=1mjDKA4qCON9NCGC0HwXeX_iaXeo

   Z vlastních zkušeností vím, že ani jedno neplatí v již zmíněném 16. obvodu, který je sice moc zajímavý, ale jde o dosti drahou lokalitu, takže tím pro většinu turistů padají veškeré možnosti.(Když jsem našel jednu v jižním cípu šestnáctky, malem jsem z toho udělal oslavu).


    
    

Dal jsem si steak

Není potřeba zastírat, že francouzština nebude zrovna má parketa. Vybaven poučkami o drzosti číšníků, záludnosti menu i třech různých cenách za jednu položku, jsem se vydal obědvat.

   Vybral jsem si stylově restauraci s poledním menu kousek od hřbitova na Montmartre.Číšník byl v pohodě a když viděl, že se mnou francouzsky umoří, přešel do angličtiny. Po této lingvistické bitvě jsem si vybral klasické místní jídlo - steak s hranolkami.
Bylo mi nabídnuto z varianty small and big...Bohužel v tu chvíli jsem si vzpomněl na varování o triku měnit a kombinovat porci, což je cesta, která navýší velmi nepříjemně cenu.Vybral jsem tedy small.
Pozdě jsem si uvědomil, že jsme probírali úpravu steaku, nikoliv velikost porce.Volal jsem, žádal, ale číšník s úsměvem vysvětloval něco v tom smyslu, ať se nebojím, kuchař to fakt umí.

   No...krvavý steak. Byla to facka za mou nedůvěru, kterou částečně napravilo následující tiramisu. A pak číšníkovo přání "Nazdarovje", protože si celou dobu myslel, že jsem Rus.

Tip: Bistro Le Tifinagh se nachází na 17 Avenue Rachel, v 18. obvodu.Za zmínku stojí místní koupelna a wc, kde se cestou po velmi úzkém schodišti spolehlivě "propadnete" do období Amélie.

Pařížské metro

  Na přesuny městem kromě pěškobusu doporučuji metro:

  Síť podzemní dráhy v Paříži má 14 linek a patří mezi největší, nejstarší, nejznámější a nejvytíženější na světě. Má něco přes 300 stanic a z toho 60 jich je přestupních. Celková délka 213 km.Linky mají čísla a každá svou barvu.

- nejlepší je si koupit sadu 10 lístků tzv. carnet

- ten lze koupit v metru, v automatech a některých trafikách

- "načerno" nedoporučuji, revizoři občas chodí a pokuta je docela vysoká

Takto vypadá základní lístek na metro.

- vstupuje se turnikety, kam vkládáte lístek (stalo se mi, že sice lístek prošel, ale zábrana se neprotočila. Někdo to prostě přeskočí. Dámy a lidé v důchodovém věku to mohou obejít tak, že počkají u východových dveří, až je někdo otevře a projdou v protisměru)

- značení v metru je trochu odlišné od toho našeho, takže nejdůležitější je si pamatovat obě konečné linky a podle toho se pak řídit.

Zajímavosti:

- linky 1 a 14 jsou plně automatizovány a řízeny počítačem, takže chybí kabina pro strojvůdce. Vy můžete sledovat trať před soupravou.

- kvalita a design souprav je v případě třeba linky M 1 asi tak o třídu až dvě vyšší, než naše soupravy metra C. Na menších linkách je zase pro změnu horší, než staré soupravy na metru A v Praze.

- u dveří souprav jsou sklápěcí sedadla. Je nepsané pravidlo nepoužívat je v přeplněném vagónu. Pokud to uděláte, nikdo vás asi nevyhodí, ale budou vás považovat za nevychovaného.

- občas tu někdo hraje na nástroje a pak vybírá peníze

- ve špičkách tu fungují u některých stanic lidé v oranžových vestách, kteří doslova nacpávají cestující do vagónů.
- vstupní místa do metra a vnitřní výzdoba je různorodá, často umělecky hodnotná

Formule F1 a praktické rady k bydlení

   V Paříži bydlím na hostelu s názvem Formule 1 /F1. Názory na toto ubytování se různí, ale pokud nepotřebujete k pocitu skvělé dovolené výhled na Eiffelovku a k tomu čtyři hvězdy, myslím, že je to prima volba. Mne tam nic nechybí. Ten "můj hostel" je na Rue Doctour Babinski, těsně na začátku Peripheri. Takže třeba na Montmartre se dá vyrazit i večer pěšky, nebo se tak pohodlně naopak vrátit bez vázání se na metra a taxi. 

   Pokoje jsou většinou třílůžkové. Dvojlůžko a nad ním palanda. TV, umyvadlo, zrcadlo a věšáky. Wifi. Úklidová služba se každý den stará o vynášení odpadků, vysávání a dokonce stlaní. Pokoj je přístupný na kód, který vyťukáte do klávesnice.

   WC a sprchy jsou na chodbě, což pro někoho může být problém. Každopádně i zde se uklízí několikrát denně. Sprchy jsou řešeny jako individuální kabinky s mini předsíňkou na odložení oblečení.
Je tu zrcadlo, vysoušeč, věšáky na pověšení oděvů.

Pár praktických rad:

- v budově funguje výtah, ale kvůli rychlosti preferuji jízdu nahoru, dolů po požárním schodišti

- na koupelny a wc je fajn se vyhnout ranní špičce, na rozdíl od jiných ubytoven máte možnost si v nouzi vyběhnout do jiného patra. Na wc není splachovadlo, funguje to celé na zavírací a otevírací dveřní páku.

- se špičkou to platí i o snídaních v hostelu, raději dříve než později

- na dosah máte pekárnu a Monoprix prodejnu, takže není třeba tahat s sebou jídlo z centra

- zažil jsem tu cca dvě potyčky nějakých lidí na chodbě, doporučuji se tomu vyhnout, nesledovat, jít na pokoj.

- vozím s sebou špunty do uší, většinou byl všude klid, ale jednou jsem narazil na párty ve vedlejším pokoji a to se moc spát nedalo.

- co se týče bezpečnosti, je dobré pamatovat na to, že už jste mimo centrum, takže riziko existuje. Pokud vás ale chodí více a nepotřebujete dávat na odiv, co vše u sebe máte, jste relativně v bezpečí. Níže do ulic pod hostelem bych už nechodil.

Na závěr jeden tip, co dělat s tunou centových euromincí, které vám všude ochotně vracejí.Nechal jsem je na stolku v pokoji pro úklidovou službu:)

Na co pozor

    Než vůbec vystoupíme z busu, připravme se na to, že kromě spousty přátelských lidí potkáme vzorek různých vykuků, zlodějíčků a podvodníků. Kdekoliv zastavují busy turistů, objeví se prodavači suvenýrů, vody a dalších věcí. Od těch hrozí asi nejmenší nebezpečí, protože díky své ilegální činnost mají dost práce se sledováním policie, která je tu občas nahání.Centrální Paříž je vcelku bezpečná, ale každopádně se vyplatí být na pozoru.
Dodržuji tedy pár pravidel:

- mám v batohu okopírované doklady (jelikož jste v EU, tak se při ztrátě vyplatí vše vyřizovat u nás, ale pokud se Vám přihodí něco dalšího, je lepší kopie mít)

- peníze rozdělené na více místech (osvědčená je kapsička Moneybelt na těle)

- nikde moc nešermuji mapou, nemusí každý vědět, že se nevyznám

- neberu s sebou nic, co nepotřebuji a při ztrátě budu jinak pracně obnovovat (to asi potvrdí ti, co si vzali sebou režijku, zbroják,  pas, občanku, kreditní karty, řidičák a třeba služební průkaz...)

Koho tedy potkáte?

Petičníci - budou Vám cpát petici na cokoliv a chtít Vaše data, jakmile na to přistoupíte, začnou z Vás loudit finanční příspěvek. Je to celé podvod, několikrát jsem viděl, jak tito lidé zahazují vypsané petice do odpadků.

Prstýnkáři - většinou sehrají part o tom, jak za Vámi upustí prstýnek a pak Vás osloví, jestli jste ho neztratili. Opět je to o snaze z Vás dostat nějaký obnos.Případně spolupracují s kapsářem, co využije Vaši nepozornosti.

Náramkáři - často reagují na dívky, kterým na zachycenou ruku hbitě vážou náramek, poté si řeknou o 5 EUR, náramek pak nejde sundat a vy jste v nepříjemné situaci.

Skořápkáři - ty asi netřeba představovat.

Osvědčilo se - nekomunikovat, nefixovat pohledem, odejít.

Jak jsem chodil Paříž

   Rozhodl jsem se pro to, že tohle město projdu křížem, krážem. Samosebou, že po vystoupení z busu na Trocadero bylo brzké ráno, všude málo lidí, a tak jsem si mohl vychutnat nejen pohled na Eiffelovu věž, ale vlastně celou Paříž, která je jak placka. 

  

   Pár měsíců před mým odjezdem jsem bydlel na Malé Straně, přímo u Čertovky, a po ránu řešil, jak si v centru užít Prahu a vyhnout se davům. Jednoduše, tam kde jsou proudy lidí, stačí zahnout tak dvě až čtyři ulice a jste opět v klidu. To stejné lze aplikovat na Paříž.

Komu vadí přeplněnost Montmarteru a davy turistů na severu, ten si  může užít komorní obdobu na jihu v oblastí Křepelčího vrchu. Kdo o to stejné nestojí v Lucemburské zahradě, zvolí si nějaký menší park v okolí třeba Bellevile.

   Narazit na "domorodce" je většinou obohacující, už jenom tím, že jste s nimi v kavárně, zahrádce, či se potkáte v obchodě.

    Jak pravil klasik: Nehledejte Paříž, sedněte si do kavárny a ona přijde za vámi.

    Můj postoj je, že bych rád prošel každou ulici, kterou těch dvacet obvodů nabízí.V současné době má mapa vypadá takto:

...cca 450 km ulicemi...dost často mám deja vu, že už jsem v této ulici byl ...

Pokud vám připadá mapa nevyvážená, zvláště v pravém dolním rohu, je to proto, že zde si většinou pokládám kávu. :)

Pařížský nomád aneb putování městem (úvod)

    Před několika lety jsem poprvé navštívil Paříž. Byl jsem jí okouzlený a slíbil si, že se vrátím. Před představou putovat desítkami měst a států, které si budu odškrtávat na pomyslném seznamu splněných,zvítězila touha poznat tohle město podrobně. 

Více než nabízí krátký pobyt s běháním po památkách. Tento blog je určený všem, kdo chtějí toto město poznat jinak, než ve frenetickém tempu skupinek zahraničních turistů. Nedělám si tímto patent na pohyb Paříží, pouze volím trochu jinou cestu.Půjdeme pomalu, máme na to několik let:)

Jak se tam dostat?

   

   Tím asi začíná každý a tak jsem se rozhodoval mezi vlakem, busem a letadlem.Vlak z Prahy jsem zavrhl první, nejelo nic přímého a přestupy v Německu plus různě dlouhá čekání i cena mne prostě neoslovily.

   U letadla mi vadí nutnost rezervovat kvůli výhodnější ceně letenky hodně měsíců dopředu a pak celá ta procedura, kdy přemýšlím, co si mohu vzít, co ne, odbavování a taky to, že musím jet na Ruzyň několik hodin před odletem apod. Nepočítám pak to cestování z CDG Paris a zpět.

   Zůstal tedy autobus. Já vím, už teď Vás bolí záda a tuhnou nohy...:)zkoušel jsem se podívat na Student Agency a několik dalších dopravců.Nakonec zvítězila ABC Tours a jejich zájezd typu BBB.

BBB (Bed, Bus, Brekfeast)

     Jak jsem poznamenal v úvodu, nemusím moc organizované zájezdy, ani památky a umělá lákadla pro turisty.Chci pokud možno poznat co nejvíce z pravé tváře města. BBB je typ, kdy Vám zaručí přepravce postel, autobus a snídaně. Ostatní je na Vás. Takže to, co bych jinde dal za jízdenky jsem utratil za již zmíněné včetně pojištění.

S trochou nadsázky to funguje tak, že Vás bus nabere po určených stanovištích v ČR a na stejném místě Vás po pěti dnech vyklopí. Tohle je cestování pro ty, co nechtějí být vázáni časy a organizováním.

   Je to sice 14 hodin busem, přesto pravidelné přestávky člověka nejen utuží, ale udělají z něj odborníka na sortiment benzínek a kvalitu wc. 


Jedeme...

  V busu se prostě nevyspím, závidím těm, co ano. Takže si cestu krátím filmy a hudbou. Nebo si s sebou beru někoho milého a skladného.:)Za své nomádské cesty jsem dosud strávil v buse přibližně 8 dní.Berte to třeba jako důkaz, že mne za to Paříž stojí.
  
  Dříve jsem jezdil busem s ostatními až na Trocadero, prostě co nejblíže centru. Dnes vystupuji většinou v Bercy a tak mám k dobru přibližně hodinu.Když bus končí svou cestu, už mám zpravidla v sobě kávu a croissant v některé poloprázdné ranní kavárně.Nikdy v ČR nepiji kávu, nechávám si ji jen na Paříž. To je pro mne rituál toho, že jsem dorazil.

... ale častěji provokuji číšníky požadavkem na Earl Grey :)