Secese a africké odívání

  Podařilo se mi cestou metrem udělat pro vás v několika zastávkách snímek cestujícího na pozadí secesní architektury.Tohle je tedy Paříž 2017 a stanice Barbés Rochechouart, La Chapelle a Stalingrad.

Móda v Paříži - kabáty a bundy

   První slečna mluvila rusky a je vidět, že jde s trendy. Letos se v Paříži nosí rozšířené rukávy a volány.

Tenisky se tu nosí ke všemu a stále.

.

Dámy jsou sladěné.

  Důležitá zkušenost byla, že prakticky žádná žena zde nenosí kabelku "středostavovsky" na "Gučiho pahýlku" s afektovaně vyvrácenou rukou. Pokud to tak bylo, většinou šlo o cizinku.

Před pár roky jsem o tom nešvaru psal a doplnila to móda.sk

http://www.moda.sk/magazin/kabelky-sa-teraz-nosia-trochu-inak-podte-sa-naucit-ako


foto: Soňa Kovaříková

27 hodin v Paříži III (pokračování)

 (pokračování) Další naše zastávka je Avenue Rachel. Klidná, opuštěná ulice, kde však ještě před pěti hodinami z obou stran postávaly prostitutky.Prozrazoval je typický "tuning", kabelka i postoj.

   Uprostřed Avenue je restaurace, kde jsem před léty poprvé obědval v Paříži.My však na konci ulice počkali u vysokých vrat, než je správce ráno otevře.Za nimi je známý hřbitov Montmartre, kde jsme pak hledali podle plánku hroby významných osobností (o tom budu ještě psát podrobněji).Součástí hřbitova jsou i veřejné wc, což ocení nejeden turista.

    Kde je smrt, bude v sousedství i hromada citů. A tak jen co nakoupíme suvenýry, vyjdeme ještě jednou na Rue Abbesses, kde je v malém parku zeď lásky.

   Odtud naše kroky směřují do marketu. Jenže ty jsou většinou v neděli zavřené. Nakoupíme si tedy v malém krámku pamlsky a směřujeme opět na Place Adolphe Max,do parku v 9. obvodě. Tady si uděláme oběd. Máme sebou samoohřevný sak a dvě jídla od Adventure menu, což je strava například našich řidičů kamionu na Dakaru.

Kuře Korma je opravdu tak dobré, že proti našemu záměru ohříváme i druhou porci s pikantním bulgurem.

   Musíme přiznat, že jsme získali na čas rozhodně pozornost několika Pařížanů. Zvláště když ze saku začala ucházet pára :).

   Cestou  na metro objevujeme ještě jeden market a kupujeme si jídlo na cestu. Pak jdeme pro lístky. Tabac je překvapivě nemá, za to se před námi strhává hádka mezi starší Francouzskou a mladým Afričanem, patrně imigrantem.Dusno kulminuje, do dveří nakukují kamarádi onoho muže. Hustěji pak hádka pokračuje na ulici, kde na zemi leží muž a svírá láhev alkoholu.

   Vcházíme do metra na Blanche a já velmi zdvořile žádám slečnu o pomoc s nákupem lístků.Ta přede mě skoro hodí terminál na platby kartou a mračí se. Držím se, a opět vysvětluji, že potřebuji platit hotově. Mávne rukou směrem k automatům, kde s tím zápasí skupina Němců.Pohrdavě se mě ptá, jestli umím francouzsky....a zde bych prosil střih...protože mi došly veškeré společensky přijatelné argumenty a během deseti vteřin jsem tuto arogantní slečnu učil intenzivně česky.Velmi dobře mi rozuměla. Pak jsem se odebral nahlížet přes ramena Němců a pokusit se z automatu dostat lístky, což mi nakonec vyšlo.

  Metrem M 2 odjíždíme na stanici Colonel Fabien. Užijeme si tlačenice ve špičce a taky hlas z reproduktoru, který hlásí stanici Barbés Rochechouart,což nám zní legračně. Odsud jdeme pomalu pěšky směr bus. Po cestě nás zaujme restaurace Pomm Resto, která vypadala, že má svou atmosféru a tak si zde dáme čaj.

   Nakonec už jen návštěva marketu Franprix a pak busem domů.Cestu od Remeše si již nepamatuji,probudil jsem se až v ČR. 

  Děkuji moc Soňce, že to zvládla a dělala mi společnost.
  

27 hodin v Paříži II (pokračování)

 (pokračování)  Cestou se ubíráme k Vítěznému oblouku a odtud přes Champs Élysées jdeme zkouknout světovou módu k okolním butikům.

LV

  V Monoprix nakoupíme něco málo potravin a metrem odjíždíme na Blanche.Je přibližně 23:00 a my se brouzdáme po Montmartru. Sedíme v restauraci 2 Moulins, kde se točila Amélie a nocí se couráme po Rue Lepic.

   Zjišťujeme, že náš kamarád Michael Bechay má stále otevřený kebab a tak se stavíme na pravý arabský čaj. Soňka v restauraci usíná, Michael vtipkuje, jestli ji má zatáhnout roletu.Já využívám komunikace a snažím se pochytit francouzskou výslovnost...no nic jednoduchého.:)Dojde i na propisku a ubrousek (Techniku mám ověřenou už ze Skotska).

Komunikace, základ úspěchu

   Před druhou ráno se loučíme a jdeme směr bazilika.Pod ní to tepe mládím a rapem. Obsazujeme volnou lavičku a posloucháme gangsta rap. Kolem spousty mladíků s replikami Rolexek a "tlustořetízkem" na krku.Z hromady hudby poznávám Sofianeho, jsme v dobré společnosti hochů z "periferiku".:)Ve vzduchu spíše než napětí, cítíme trávu.

  Cesta odsud znamená dávat pozor a nezahnout do nočního Barbés, nebo přes kopec do periferiku.

   Noční život tu tedy vcelku rychle utichá, ve 3:00 je už v provozu jen hlavní tepna Anvers - Pigalle - Place de Clichy. Svítí sex shopy, pár barů a to je vše. O dvě ulice výše je absolutní klid. Hledat nonstop je fakt oříšek, uvědomujeme si, že i v Jeseníku je reálnější něco najít. 

Noční podniky na trase Blanch - Pigalle

   Ztichlá čtvrť má svůj půvab. Vracíme se k malému parku, kde je Muž procházející zdí, zkoumáme okolní architekturu a dáváme si pauzu na lavičkách. 

   Objev otevřené restaurace na Place de Clichy nás nadchne a ihned se zavrtáme do jejich útrob.Následuje ledová sprcha arogantního číšníka, který sice donesl nápojový lístek, ale záhy vám oznámí, že: čaj, kávy a čokolády nemáme.Chápeme a odcházíme středem...letmý pohled doma na FB této restaurace prozrazuje, že je to tu spíše folklór, tak jim přispíváme do hodnocení.

Restauraci Le Carolus doporučuji vynechat, napoví hodnocení, ubezpečí vlastní zkušenost. Za aroganci platíme někdy doma korunami, není důvod za to utrácet někde eura :).

    Nějak je té "osmnáctky" dost a tak se jdeme podívat do sousedního 9. obvodu, jestli zde nenajdeme nějaký jiný bar, či bistro. Míjíme McDonald, co otvírá až v sedm. Uvelebíme se na lavičkách u hřiště a sledujeme okolí, které má vcelku opileckou atmosféru. Všude po asfaltu si cestu razí specifické stružky...a když se o jednu snaží i motocyklista a začne močit kousek od nás, raději odcházíme.

   Opět se procházíme klidnou částí Montmartru a pomalu zabíjíme čas do otevření prvního bistra.Na rohu Po cestě kolem Moulin Rouge ještě narazíme na palačinkárnu, kde nám paní ochotně udělá kávu.

   Pak už jen trávíme čas kolem Avenue Junot, kde je klid a zpívají ptáci. Zajímavé je i Place du Tertre bez umělců a malířů.Procházíme ho napříč, což jindy možné fakt není.Odsud uháníme na snídani do McDonaldu. Ano, prostě nakrmí nás tady Amíci :).Cestu mi zastupuje Afričan v saku a kravatě, který mě odkazuje místo k pultu k automatu.Jestli si ze svého krátkého působení ve fast foodu něco pamatuji, tak že toto není ochranka, ale manager.

A po ránu chci jíst a neťukat jak trotl na dotykáči. Opravdu mobilizuji veškeré zbytky ovládání, zvláště proto, že nerozumíme postupu a platbě. Ukazuje se, že je to jen objednávka, platit se má u pultu. Manager nám radí.No, nějak jsme to zvládli...vedle Soni dopadá se slovem "pardon" opilá Francouzka, která se cpe hranolky a během toho dvakrát usne.

   Když vidíme cestou zpět muže na matraci, který je přikrytý dekou, přechodně mu závidíme. Každopádně je fajn pocit, že někde jinde máme domov.

(pokračování příště)

     

27 hodin v Paříži

    Než jsme vyrazili, ptal jsem se Soňky, jestli zvládne nespat a vnímat 27 hodin. Odpověděla mi otázkou, jestli mám představu, kolik toho někdy naspí matky na mateřské.

Opět RegioJet

   Autobus RegijoJetu nás vyklopí v sobotu na Chateau Landon. Odtud hned odjíždíme z další stanice metra směr 13. obvod.Na stanici Saint Marcel hledáme kavárnu.V La Intermade mají skoro prázdno a jsou milí.Pěšky vyrážíme přes čtyři obvody.Ačkoliv je hodně zataženo, město žije. V parku u Place d'Italie zpívá křesťanský sbor, všude rozkvetlé květiny.

Sbor na Place d'Italie

Křepelčí vrch

   Pokračujeme směr Křepelčí vrch, který je někdy vnímán jako "jižní Montmartre". Já osobně na něm oceňuji velké množství street artové tvorby, úzké ulice a malá náměstí.

Street art poblíž Křepelčího vrchu.

   Objevujeme pekárnu a tak si dáváme croissant plný másla. O pár ulic dále potom stejně skvělý sýrový a lososový quiche.

Tady mají výborný quiche.

   Procházíme uličkami, kde vnímáme francouzskou módní klasiku - minimalistický černý oděv a rudou rtěnku. Letos se přidávají krátké bundy - bombery (jak jsem již psal).Fotíme a fotíme...někdy pro změnu fotíme :).

Minulost bojuje se současností...

   Byl jsem ve 14. obvodě již potřetí a je zajímavé kolik toho lze minout jen tím, že si zvolíte dvakrát nějakou nevýraznou ulici. Architektura minulosti tu zápasí o světlo s výškovou budovou, jak rostliny v džungli.Na boulevard Arago objevujeme starý funkční pisoár z 19. století,krásnou historickou zahradu a já fotím Soňku u "zajímavé zdi". (Až doma zjistím, že je to vězení La Santé :).

Soňka s kávou kousek od Eiffelovky

   Ale to už jsme v 15. obvodě na kávě. Na rohu Rue Emeriau je malý arabský obchod. Prodavačka nám ochotně dělá čaj a expresso. Venku vidíme Eiffelovku, jak mezi domy právě začíná blikat.Procházíme přes most do 16. obvodu a odtud se stáčíme na Trocadero a jdeme k Eiffelovce. Před ní jsou zábrany a kontrola batohů. Fronta, ani prohlídka se nám nechce absolvovat a tak odcházíme po nábřeží a opět fotíme.Cílem je Vítězný oblouk. 

(pokračování příště)

   

Mon dernier rêve sera pour vous

    Asi fakt nebude náhoda, že jsem někde v jižní Paříži doslova zakopl o tuto knihu. Ležela tam uprostřed cesty, ztracená, jako jsem občas sám. Je suis perdu... je má častá věta s mapou v ruce. 

   Název knihy slibuje, že můj poslední sen bude pro Vás.

   Jinak tedy všechny zdravíme po návratu z Paříže, kde jsem byl s kamarádkou Soňkou 27 hodin. Nepřetržitě jsme tak nasávali atmosféru zvyků, módy, statického počasí i tepla malých kaváren. Postupně sem dám vše, co jsme nafotili a bude se to prolínat s mou předposlední cestou.

Jak nejlépe poslat z Paříže pohlednici

  Tak na to si nedělám patent na rozum, ale vyplácí se mi to dělat následovně:

1. pohlednice kupuji mimo hlavní turistické tahy. Zde je jejich cena někdy i osminásobná. Pěkný pohled lze zakoupit už od 20 centů.

2. známku "do Evropy" kupuji v síti prodejen Tabac. Cena mírně podražila na 1,10 EUR za kus.

3. na pohlednici najdu příslušnou žlutou schránku La Poste. Někde je vybírají i v sobotu.

  Takže při dnešních kurzech jste v tom přibližně za 35,- Kč / pohlednice se známkou.

V Paříži nonstop :)

    Je to už měsíc, co jsem se vrátil a moc jsem se těšil na druhou jízdu. Dnes jedu se Soňkou do Paříže. 

     A tak máme opět před odjezdem. Jeden z těch žlutých busů, co jsem viděl z vysílače je pravděpodobně náš spoj. Dnes tedy Praha a zítra pohled na klasické pařížské střechy.Noc i den.Čeká nás 27 hodin v Paříži.

Logo nomáda

Včera se za mnou zastavila kamarádka Štěpánka a společně jsme se snažili vytvořit logo pro tento blog. Leze z toho chlápek v šátku s Eiffelkou :).

Skútrová velmoc

    To, že tu má každý skútr je vcelku běžná záležitost. Rád sleduji v ranní špičce dva úkazy - sladěné dámy až po helmu a pak to neustálé kličkování a předjíždění. Nejvíce mě dostala Pařížanka na světlech, která držela v rukavici zapálenou cigaretu a druhou rukou listovala mobilem.

Rue de la Tour d'Auvergne, 9. obvod

Bary a kavárny 10.obvod

Vcelku šedé ulice narušují svou pestrostí tyto bary.

Bar Les Artistes du Faubourg

   Před odjezdem jsem si zašel na čaj do baru.Jmenuje se Les Artistes du Faubourg.Tam panovala sázkařská atmosféra. Celé osazenstvo sledovalo dostihy na plazmovce. Tak jsem taky dělal, že sleduji.:)

   Pamatuji si svou návštěvu kavárny u Rue Sulpice, kde půvabná baristka sledovala fotbalový zápas.Byla oddaná fanynka Paris Saint- Germain. Strašně moc si o tom chtěla vykládat a mě poprvé zamrzelo, že nic o fotbalu nevím. Tak jsem pro dny budoucí našprtal alespoň fakt, že za ně dvě sezóny hrál český obránce David Rozehnal.:)

   ...ehm, vyhrál kůň číslo 3. To ostatní moc nepotěšilo.

Rue du Faubourg Saint Martin, 10. obvod

Detaily, co mám na Pařížanech rád. I. část

   Na Pařížanech mám rád smysl pro detail. Někdy to může vypadat i přehnaně, ale posuďte sami:

   
Značkování asfaltových záplat.
Myslím, že až zde jsem poprvé viděl, jak každá oprava asfaltu má vyražené své datum vzniku.Pokud máte malé ratolesti, lze je efektivně v ulici zaměstnat hledáním třeba té nejstarší.:)A ještě u toho proberou čísla.

A jeden klasický pohled...

Módní trendy 2017 Paříž

   Pokud Elvis žije, určitě se raduje. Stejně jako by situace potěšila Jamese Deana nebo Steve McQueena. Do módy se vrací bundy do pasu. Bombery, Harringtony i krátce střižené kožené "křiváky". Ostatně nás o tom přesvědčují ulice Paříže i výlohy oděvních značek.
Přiznám se, že sám jsem neodolal a v lednu si jeden jarní harrington pořídil ve stylové námořnické modři s tartanem.

zdroj: Internet

A tedy pár snímků z Paříže.

Devátým obvodem (9e arrondissement de Paris)

   Bylo slunečné ráno a tak jsem se prošel 9. obvodem, až na jeho hranici. Klikatě uličkami, kde voní pečivo a káva. Když by toho nedělního rána nic nevyšlo, za tento pohled to stálo.

Móda z pařížských ulic - únor 2017

Několik snímků z ulic Paříže.A věčné téma: žena a oděv