27 hodin v Paříži III (pokračování)

 (pokračování) Další naše zastávka je Avenue Rachel. Klidná, opuštěná ulice, kde však ještě před pěti hodinami z obou stran postávaly prostitutky.Prozrazoval je typický "tuning", kabelka i postoj.

   Uprostřed Avenue je restaurace, kde jsem před léty poprvé obědval v Paříži.My však na konci ulice počkali u vysokých vrat, než je správce ráno otevře.Za nimi je známý hřbitov Montmartre, kde jsme pak hledali podle plánku hroby významných osobností (o tom budu ještě psát podrobněji).Součástí hřbitova jsou i veřejné wc, což ocení nejeden turista.

    Kde je smrt, bude v sousedství i hromada citů. A tak jen co nakoupíme suvenýry, vyjdeme ještě jednou na Rue Abbesses, kde je v malém parku zeď lásky.

   Odtud naše kroky směřují do marketu. Jenže ty jsou většinou v neděli zavřené. Nakoupíme si tedy v malém krámku pamlsky a směřujeme opět na Place Adolphe Max,do parku v 9. obvodě. Tady si uděláme oběd. Máme sebou samoohřevný sak a dvě jídla od Adventure menu, což je strava například našich řidičů kamionu na Dakaru.

Kuře Korma je opravdu tak dobré, že proti našemu záměru ohříváme i druhou porci s pikantním bulgurem.

   Musíme přiznat, že jsme získali na čas rozhodně pozornost několika Pařížanů. Zvláště když ze saku začala ucházet pára :).

   Cestou  na metro objevujeme ještě jeden market a kupujeme si jídlo na cestu. Pak jdeme pro lístky. Tabac je překvapivě nemá, za to se před námi strhává hádka mezi starší Francouzskou a mladým Afričanem, patrně imigrantem.Dusno kulminuje, do dveří nakukují kamarádi onoho muže. Hustěji pak hádka pokračuje na ulici, kde na zemi leží muž a svírá láhev alkoholu.

   Vcházíme do metra na Blanche a já velmi zdvořile žádám slečnu o pomoc s nákupem lístků.Ta přede mě skoro hodí terminál na platby kartou a mračí se. Držím se, a opět vysvětluji, že potřebuji platit hotově. Mávne rukou směrem k automatům, kde s tím zápasí skupina Němců.Pohrdavě se mě ptá, jestli umím francouzsky....a zde bych prosil střih...protože mi došly veškeré společensky přijatelné argumenty a během deseti vteřin jsem tuto arogantní slečnu učil intenzivně česky.Velmi dobře mi rozuměla. Pak jsem se odebral nahlížet přes ramena Němců a pokusit se z automatu dostat lístky, což mi nakonec vyšlo.

  Metrem M 2 odjíždíme na stanici Colonel Fabien. Užijeme si tlačenice ve špičce a taky hlas z reproduktoru, který hlásí stanici Barbés Rochechouart,což nám zní legračně. Odsud jdeme pomalu pěšky směr bus. Po cestě nás zaujme restaurace Pomm Resto, která vypadala, že má svou atmosféru a tak si zde dáme čaj.

   Nakonec už jen návštěva marketu Franprix a pak busem domů.Cestu od Remeše si již nepamatuji,probudil jsem se až v ČR. 

  Děkuji moc Soňce, že to zvládla a dělala mi společnost.