Je brzo ráno, Paříž se probouzí a všichni se nahustí do tohoto města. Jen pár okamžiků mě dělí od Bercy. Řidič tu nemá kde zastavit, ale vozovka vede těsně kolem chodníku. Jsme domluvení. Rovinka před křižovatkou… dveře se prudce otevírají a než dojdou tlakem do své nejzazší polohy, vrací se.Vyskakuji, jak nějaký výsadkář s batohem. Bus odjíždí. Letmo pohledem kontroluji knihovnu, „šicí stroj“ a stadión. Jako by je snad mohl někdo přemístit.
U „šicího stroje“ vždy setřesu všechny naivní myšlenky, které se
týkají módy a šití.
stadion Bercy |
Pár vymezovacích sloupků, odpadkové koše i nápis Sortie nenechávají prostor k pochybám, kde jsem. Začíná další den v ulicích tohoto města.Města, kde se o zážitky snažit nemusíte, protože tím, že tam jste, jim jdete stejně vstříc.Někdo řekl: vidět Paříž a zemřít....
(Pozn. "Šicí stroj" je místní přezdívka pro budovu Ministerstva financí, která ho tvarem připomíná.)