"Leštěnka ze šestnáctky"

   Dnes přidám foto z mé procházky po 16. obvodu. Vedle stálo sice Lambo, ale ten Transporter se mi prostě líbil.

Mipsterz

   Mipsterz je označení pro muslimské hipsterky a hipstery. Ačkoliv jsem se je pokoušel někde vyfotit, vždy mi to nějaká situace překazila. V neděli mi v Paříži jedna mipsterka doslova přišla před objektiv.O Mipsterz toho nikde moc není, od ostatních zahalených muslimek se liší nápadným oblečením (doplňky), taky jim jsou většinou vidět zápěstí a kotníky.

    Mipsterz se údajně poprvé objevili v USA, jako potřeba mladých muslimů kombinovat islám a moderní životní styl.Nejpočetnější skupinu tvoří věkové rozmezí 20-30 let.Původně šlo spíše o satirické pojetí a název Mipsterz se vyprofiloval z diskuze na Twitteru, kde se objevil jako hashtag. Dočetl jsem se, že Mipsteři poslouchají trendovou hudbu a jezdí třeba na longboardu. Zda musejí mít "jablečnou elektroniku, raw tyčinky a fair trade kávu"jako naši čeští hipsteři, se mi nepodařilo ověřit.

Minipříběh z Montmartre

   Sedím na lavičce na Place des Abbesses, v ruce fotoaparát a hledím na displej.Náhle stojí přede mnou snědý muž a z rukou dělá foťák jak Kendy z Básníků. "Vyfotíš nás, prosím?" ptá se. Souhlasím.
Ve vteřině bere do náruče dívku s šálou a tiskne ji k sobě. Ona k němu. Cvak, cvak...dva snímky. Poděkují, usmějí se a odcházejí.Volám za nimi, ať mi dají kontakt na fotku. Vracejí se nadšeně. Vyměňujeme si papíry s kontakty.Muž se jmenuje Karim.Má taky foťák.Dívka mi podá ruku, on mě obejme.Loučíme se jak staří známí...

V mailu od Karima stojí: Díky za foto,až se tu někdy ukážeš, zaplatíme ti drink.
Vracím se za pár dní... :)

Bydlím v ateliéru

   To bydlení jsem si fakt cíleně vybral.Když jsem zjistil, že mohu bydlet v jižní Paříži u metra Alésia, neváhal jsem ani minutu. Už samotnou cestu k bydlení jsem si užíval. Je plná různých zakoutí a malebných uliček.Přivítala mě Helga - umělecká fotografka. 
Její malý ateliér měl svůj půvab, všude zeleň a pohoda. Společnost mi dělal ukecaný papoušek Augusto.

Je suis Augusto...

 
    Helga mi vyprávěla o umění, dávala tipy na okolní místa a výstavy. Do toho mi připravila jídlo a čaj z bylinek, které rostou na zahradě.Foto před jejich nastěhováním ukazovalo betonové a šedé místo smutku. Její přítel - malíř sem nastěhoval hromadu květin a stromků, prý k nevoli sousedů. Dnes? Podobně si dotvořili okolí i sousedé. Vznikla tajemná zahrada plná klidu a pohody.

Prochodil jsem okolí, fotil ateliéry, zašel si na kafe i mrknout na "pařížský panelák" Montparnasse. 

Tak dobře se mi dlouho nespalo. Z okna jsem po ránu sledoval oblohu a let ptáků i linek Air France.Věřím, že se sem budu ještě vracet.

Merci, Helga...:)  

Víkend v Paříži

   Svoji momentálně poslední návštěvu Paříže beru jako satisfakci za tu předposlední.Cestu tam jsem absolvoval se starší dámou, vdovou po lingvistovi, která se potřebovala zeptat, jestli nejsem hudební hvězda, konkrétně ten s houslemi .(Sorry Pavle, dělá to ten šátek. Jsem Ti asi tak podobný, jako Tofimu a Bartoškovi). Prošel jsem zase kus města a všude potkával ochotné lidi.

Cestou z 16 do 15. obvodu.

Stavil jsem se za Michelem na jídlo, přivítal se s celou jeho rodinou a nafotil zase jedno módní okno na Abbesses. Krtek našel nový domov. 
Bydlel jsem ve 14. obvodě a fakt si užíval toho, že jsem v malém ateliéru obklopeném klidem a zelení. Helga se o mě moc pěkné starala.Nazpět jsem si tak intenzivně přál bezproblémové spolucestující, až jsem si vysnil dvě sympatické slečny Andy a Bety a  k tomu reklamního grafika Radka. Když vezmu v potaz, že chystám jeden sci-fi bodyart a Radek je fanoušek tohoto žánru, Andy má na paži vytetovanou Eiffelovku a Bety je ochotná sledovat se mnou stereo film Nadějné vyhlídky na dvou tabletech....myslím, že to celé bylo znamení:).
Řidiči byli fajn, přestávek dostatek, prostě úžasný únik z Prahy. 

Krtek na cestě

Inspirovaný kamarádkou, která posílá krtka všude po světě, povezu dnes také jednoho.Každopádně pro tentokrát má cílovou stanici a je pro vnučku mého známého.

Belleville

Aktuální obraz z Belleville. Konkrétně z Rue Denoyez.

Boulangerie Patisserie l' Essentiel

   Cestou na Křepelčí vrch jsme narazili na řemeslnou pekárnu l'Essentiel. Jen pro ten správný pocit jsme si koupili výborný croissant, který byl plný másla.Zaujalo mě vtipné balení, kdy pekař sáček zatočil a udělal mu uši. Síla v detailu. Obsah se nedochoval...A protože do této oblasti určitě zase půjdu, vyzkouším příště i nějaký z nabízených chlebů.

l'Essentiel,73 blvd Auguste Blanqui,
75013 Paris

Akce !

  ... a na konci Avenue Victor HUGO jsem nedávno potkal filmaře.Úplně mi ty fotky někam zapadly, tak je zveřejňuji až teď. Plošiny a na nich odrazné desky, světla ... spousta kovových beden a ukazatel směru, kde hledat dekorace.No prostě 16. obvod. Ještě ho musím pořádně prozkoumat.

La Chope

    Když vám přijde číšník naproti před kavárnu, může to znamenat cokoliv. Buď je kavárna fakt hrozná, nebo je dotyčný ochotný, případně jste ho objevili ve výborné náladě. Řekl jsem mu, že se vrátím. Usmál se tak, jako já, když mi zákazník řekne, že si to ještě rozmyslí.

Jenže já se vrátil. Kavárna má stůl místních štamgastů. Arabská komunita. V televizi běží pop, který si pouštím doma, když píši o Francii.Na stole mám černý bio čaj. Víc než čaj oceňuji prostředí.

  Nedávno mi kamarádka říkala na obědě, že je fajn, když vás někde znají a vědí, co chcete. Pro mě to byla roky pizzerie Pinocchio v Jeseníku a kavárna Ennea.V Ennea po mém příchodu přistává na stůl Matcha. V pizzerce jsem si jen se servírkou Katkou vyměnil  citoslovce: Hm? Hm!Většinou ke zděšení spolustolovníků, co to je.No to bylo jídlo č. 43 s kofolou. :)

   La Chope vypadá na mého horkého favorita.

La Chope, 227 Rue Faubourg Saint - Martin

La Fourmi

   Kavárna La Fourmi na křižovatce v okolí Piggale měla toto nedělní ráno své osobní kouzlo, neboť poprvé za ten víkend byl někdo ochotný mi uvařit kávu.

    Lustr z láhví působil originálně a díky otevřeným stěnám jde o velmi vzdušný prostor. Po francouzsku jsem dodržel trend vyhazování papírků z cukru na zem. Jestli budu mít po návratu do Sudet kavárnu, budete si ten binec po sobě ovšem uklízet! :)

La Fourmi 74,Rue des Martyrs

NO GO ZONE v Paříži.

   Občas se setkám s dotazem, zda v Paříži opravdu existují sociálně vyčleněná území, která se moderně nazývají NO GO Zony. S tímto názvem přišel poprvé Daniel Pipes na svém blogu v lednu 2006. Pipes po návštěvě těchto zón své označení odvolal a dál už se vše odvíjelo v rámci slovičkaření. Hledal se jiný termín,jako třeba "citlivé" městské oblasti. Piper pak demonstroval to, že oblasti jsou jinak bezpečné a necítil tam žádné ohrožení.

   Jelikož v ČR je tato problematika vnímána ve stylu od mantinelu k mantinelu, většina těch, co navštěvují Paříž si mohou opatřit pouze informace skalních odpůrců jednoho, nebo druhého tábora.V našem případě jsou to buď uskupení typu HATE Free, nebo naopak Islám v ČR nechceme.Obě strany sklouzly k tomu, k čemu i vyhraněné názory podobně zainteresovaných skupin v Paříži. Problém se buď přehnaně nafukuje, nebo naopak velmi bagatelizuje až idealizuje.

"Bleší trh" v 19. obvodě se táhne stovky metrů.

Naproti němu je takto "ošetřen" parkový pruh, kde jsou lavičky a koše. Zde byl ještě nedávno obrovský tábor ze stanů a matrací (v dost otřesných hygienických podmínkách, dohledatelné na YT), které nechalo město odstranit za asistence policie.Vznikla tak patová situace, kdy se na odpočinkovou zónu koukáte přes plot a není možné ji využívat. (aktuálně:vrátil jsem se přesně do tohoto místa o 3 měsíce později. Ploty jsou odstraněny a pod stromy je dětské hřiště, designové lavičky, tělocvična pod širým nebem pro tzv. workout a malá tržnice.)

   Pokud jako měřítko použijeme (obrazně) rozvádějící se rodiče, kteří se hádají o péči dětí a pozorně posbíráme argumenty, pak reálnou situaci najdeme někde v průsečíku takových protichůdných informací.

    Nemyslím si tedy, že by po vstupu do pařížských předměstí a oblastí, které Pipes nazval NO GO Zonami hrozilo turistovi, okamžité nebezpečí. Byl hned přepaden, okraden a postřelen z automatické zbraně.Situace se však určitě mění s přibývající hodinou a tmou. Jak suše poznamenala jedna česká průvodkyně: tyto oblasti rozhodně nejsou místa, kde byste chtěli trávit dovolenou.
To, že sem jezdí posilněné policejní hlídky není fáma, ale prostý fakt.Situaci jsem nejen viděl, ale mám  také zprostředkovanou od bývalého policisty, který byl před časem v Paříži na stáži.

      Poznámka autora: navštívil jsem několikrát oblasti Saint Ouen, Barbes, Magentu. Byl zde na trzích, i v metru. Stejně tak v noci v oblasti Saint Denis nebo Belleville. V roce 2008  jsem byl několik dní v NO GO zonách Belfastu v Severním Irsku.Za sebe mohu říci, že jsem se o mnoho lépe cítil v Belfastu, než na pařížských předměstí. I zde však patrně bude záležet, zda se pohybujete v sídlištních komplexech, nebo v zástavbě z rodinných domků.

Fotek z těchto oblastí mám málo. Nedávno jsem četl krátký příběh, kdy chtěl Jan Šibík fotit lidi v Barbés (což bylo odsud pár stovek metrů) a měl prý hodně namále. Vycházím tedy z respektu k situaci.
Ani já tedy neřeknu k situaci žádné rozuzlení.

   

Eh,bien, donnez - leur de l'eau.

    Tak jim dejte vodu ! To prý byla věta, která zazněla z úst ministra vnitra Jean-Antonie Chaptal, když Napoleon Bonaparte prohlásil, že by rád pro Pařížany něco udělal.

  V tomto ohledu bych chtěl spíše upozornit na tyto tzv. Fontaines Wallace, z kterých tryská pitná voda. Jsou natřené na tmavě zeleno, aby ladily s městským mobiliářem.Je to dar filantropa Richarda Wallace. Ten, ač původem Brit, byl zároveň nemanželský syn jednoho markýze a po něm zdědil jmění. Z něho pak financoval uměleckou sbírku a dary Pařížanům.První fontánku instalovali v roce 1872. jaký byl nedostatek kvalitní vody dosvědčuje i svědectví, že se před fontánou o vodu ihned strhla rvačka.

   Fontány znázorňují 4 karyatidy.Ty se jmenují bonté, simplicité,charité a sobriété (dobrota,prostota,laskavost a střídmost).Dodnes slouží svému účelu.

Street Art 13. Arr

Nikoliv, nejsem po letech v Belfastu.:)I když některé muraly by na to mohly vypadat. Na hranici 13. obvodu jsem nalezl stěnu plnou graffiti. 

   
   Zde jsem objevil i mural věnovaný pro Desty Corleone. Rapera, který zemřel v roce 2013. Bližší informace se mi o něm nepodařilo získat.Na internetu byla k dohledání pouze jeho hudba.
 

Tento autor graffiti si říká Vecteur 13.

Alerte Attentat

  U muzea jsem byl vyzván ke kontrole batohu. Jako zrovna toto udělám ochotně, i přes fakt, že v něm mám komplet výbavu na celý pobyt.Co mi však nedává smysl, je jít kolem za půl hodiny a stolek spatřit prázdný. Lidé volně procházejí se zavazadly. Kontrola nikde. Asi i u teroristů se počítá se siestou.

Café de Musée de la Vie Romantique

    Zastrčená kavárna, která vznikla z historického skleníku. Sídlí hned vedle muzea. Celé je to tu schované a velmi tiché. Taková oáza v 9. obvodě. Dělal jsem si chutě na místní čokoládu, kterou mají z vyhlášené kavárny Angelina. Chyba - došla. Tak jsem si vzal místo toho mátový čaj z již zmiňované kavárny.
Koupit si tu někde trpaslíka, tak s mým štěstím do rána vyroste :).

K celkovému dojmu se ten kelímek moc nehodí, ale jak říká vinař Postránecký v Bobulích: je to sice pivař, ale když ho miluje...