Merci není jen děkuji...

  Zavítal jsem tam, kam musí v Paříži každá správná blogerína - tudíž do Merci. Jde o tzv. concept store, který založila podnikatelka Marie France Cohen.Jedná se o bývalou tovární halu z 19. století, přebudovanou na vzdušný obchod se zbožím, které se podobá designově i obsahem našim Designblokům.

  Jedná se o vskutku svobodný prostor, kde se zákaznici pohybují dle libosti a vše zkouší, posedávají na gaučích, křeslech a místy to spíše vypadá na domácí párty.

  Merci má několik pater a takovou skvělou nudloidní kavárnu, která má jednu stranu obloženou knihovnou. Měl jsem štěstí a objevil v době obědů jeden volný stolek.Dal jsem si polévku a kávu.

   Ikonou obchodu a miláčkem blogerů je červený Fiat 500 parkující u vchodu do tohoto ojedinělého prostoru.Skrze okno kavárny jsem sledoval velké množství lidí, kteří se u něho fotí.Tak tedy jedno foto i pro vás:

MERCI,111 boulevard Beaumarchais, Paris 

Tříkrálový koláč

 Petra mi letos jako loni donesla na naše setkání jeden kus Tříkrálového koláče.Tradice spočívá v tom, že je do něj tajně zapečená figurka.Kdo ji najde, ten má právo si na hlavu dát královskou korunu, která je součástí koláče :).Jak vypadá koláč celý, jsem vám nafotil v jedné cukrárně poblíž Rue  de Rivoli.

  

Za Petrem a Lucii

„V témž okamžiku se silný pilíř, o nějž se opírali, pohnul a celý kostel se do základů zachvěl. Srdce zabušilo v Lucii tak, že v ní přehlušilo rachot výbuchu a křik věřících; a nemajíc kdy se bát nebo trpět, vrhla se, aby ho jako slepice svá kuřátka zakryla vlastním tělem, vrhla se na Petra, blaženě se usmívajícího při zavřených očích. Mateřským objetím si tu drahou hlavu ze všech sil přitiskla do klína a sklonila se nad Petrem, s ústy na jeho šíji, takže byli schouleni v nepatrné klubíčko. A mohutný pilíř je naráz pohřbil pod svými sutinami.“ (Romain Rolland: Petr a Lucie, Praha 1975)

  
   Sobotní nápad navštívit La Cafeotheque se zasekl na tom, že byla kavárna zavřená. Metra nejezdí, takže provozy jsou omezené.
Nedaleko od kavárny je katolický kostel Saint-Gervais-Saint-Protais. Bylo otevřeno a celý kostel byl osvětlen spoře svícemi. Několik návštěvníků se modlilo. S Petrou jsme tiše procházeli a všimli si expozici, jež je věnována válce a vybombardovaným kostelům. Ano, byli jsme v kostele, kam spisovatel Romain Rolland umístil své fiktivní postavy Petra a Lucii. Ti si šli do tohoto kostela slíbit lásku a stali se obětí bombardování.

   Román vychází z reálné události, kdy 29. března 1918 dopadla na kostel bomba a zabila 91 osob a dalších přibližně 70 lidí zranila.

Za fotky děkuji Petře Trnkové (Paříž na míru)

Café Obrkof

  Cestou po boulevard Voltaire jsem našel tuto hipsterskou kavárnu. Je plná světla a bílé kachličky mi vzdáleně připomněly dnes již zavřenou pražskou kavárnu Zenit v Krymské.

  Čisté linie a minimalismus dává vyniknout právě jídlu a kávě. Část výbavy je z mobiliáře IKEA.

   Klasicky jsem si dal espresso, které bylo plné acidity.Chutnalo mi. Obsluha v zástěrách byla pozorná a usměvavá. Ideální místo na psaní knížky, poezie a dopisování článků. 



Café OBRKOF, 41 Boulevard Voltaire, 75011 Paris, Francie 

...a hlavně nepruďte pařížské policisty

 Ačkoliv mám ze své víkendové výpravy mnoho podnětů na krátké články, celou dobu mi na zpáteční cestě v hlavě rezonuje zážitek sobotního večera.

  V Paříži je stávka. Nejezdí metra a protože je toho málo, tak stávky pokračují ještě masově ve stylu Žlutých vest. Už měsíce.Tolik nevraživých lidí, co do mě vrazilo za sobotu, jsem tu nepotkal roky. Není divu, chodíte kilometry pěšky, děti do školy, vy do práce, na úřady...nákupy...chápu je.

  Na Place de la Republique se demonstruje a nálada houstne. Policie pomalu uzavírá okolní ulice, nastupují pořádkové jednotky,moto policie i klasické zásahovky v kuklách - těžkooděnci se štíty.V jejich šicích vidíte pušky na slzné granáty.Stojí klidně, sledují situaci.Uzavřené náměstí opouští hloučky turistů a patrně demonstranti bez potřeb dělat kravál a ničit majetek. Policie jim dělá prostor a skrze své řady je pouští pryč.

  Stojím v Avenue Voltaire mezi jejich druhou a třetí řadou. V první už lítají dělobuchy, světlice a slzné granáty.Policie dál přijíždí a doplňuje formace. 

   Když prochází skupinka asi 8 civilistů, upozorní jeden za zakuklenců ženu na její kabát, pod kterým má podle všeho něco uschované.Slušně ji žádá, aby se vrátila, a chce ji zkontrolovat. Gestem k sobě volá policistku, tudíž asi jde o osobní prohlídku.Žena se jen ušklíbne, něco s arogancí prohodí a pokračuje. Policista opakuje svůj požadavek, žena rychle opouští prostor. Zakuklenec se vydá pro ni a chytne ji za paži a důrazně ji žádá slovem i gestem o návrat. Žena sebou hystericky škube, což přivolá celou zbývající skupinku přátel, kteří se překřikují  a doslova obklíčí dotyčného policistu.

  Krátká pauza, ano? Představte si, že se připletete k x-té protivládní demonstraci, neuposlechnete výzvu ozbrojených policejních složek a v situaci, kdy jste přibližně 150m od Bataclanu a v době, kdy se policie chystá zasáhnout, obklíčíte člena zásahovky. Asi všechny překvapí, že se část jednotky začala formovat proti této skupině. Ke cti policistů patří zmínit jejich profesionalitu ve které se od těch hlupáků nenechali vyprovokovat a měli ještě elán opakovat požadavky.

   Jak situace dopadla netuším, nechtěl jsem díky té ignorantce zůstat uzavřený s tlupou magorů, co vyskakují do chlapů, kteří mají dva metry a vesty plné slzáku. Dokážu si představit interpretaci situace z komentáře dotyčné ženy, která bude jistě frázovat o policejním státě a násilí...přitom jen kousek odtud zahynulo 89 lidí a s velkou pravděpodobností si jich nikdo nevšímal, když pronesli do klubu zbraně v teplákové soupravě.

   A k policii opravdu respekt, protože žádné policejní složky v Evropě nečelí měsíce každý víkend demonstracím, které většinou provází násilí a ničení majetku tak, jako francouzská policie.

PS: Omlouvám se za nízkou kvalitu fotografií, nebyl na to foťák, ani světelné podmínky. :(    

Restaurant La Mosquée de paris

   Kdo z vás viděl film Paříž,miluji tě, ten určitě zná pasáž, kdy čeká před mešitou francouzský mladík na arabskou studentku Zarku. Ta vychází právě z těchto dveří.Ve skutečnosti jde o budovu volně přístupnou a je v ní restaurace. Celý název nese Restaurant La Mosquée de paris a celá je v arabském slohu i duchu.

   Hned za dveřmi je předzahrádka a uvnitř je prostor členěný do mnoha místností. Číšník zde chodí s velkým platem, kde má ve sklenicích silně slazený čaj Le Tuareq.

   Bohužel jsem se časově nedostavil v brzkých dopoledních hodinách a tak zde našel restauraci plnou lidí. a to tak, že jsem si dovolil jen zvednou objektiv a vyfotit snímek do prostoru.

   Kromě čaje je zde k mání i klasická arabská jídla.Nebo různé pochutiny. Tím mám na mysli například chalvu, baklavu, hummus apod. 

Restaurant La Mosquée de Paris,39 Rue Geoffroy-Saint-Hilaire, 75005 Paris

Za slovenskou malířkou v Paříži

  Byl to tentokrát chat, jenž formoval mojí další cestu do Paříže. Aktéři chatu tam probírali budovu 59Rivoli, což je velký dům plný ateliérů. Mezi řádky tam probleskl text, že v nejvyšším patře tvoří výtvarnice Karin Králová ze Slovenska. To podnítilo moji zvědavost ještě více a já hledal, jak se s ní spojit a domluvit návštěvu. Což se nakonec podařilo a tak jsem se těšil na toto setkání.

Karin Kral'ová, Paris 2019

    Karin Králová je rodačka z Bratislavy, která žije skoro dvacet let ve Francii. Poslední čtyři roky pak tvoří v domě, který je plný výtvarných ateliérů a jmenuje se 59Rivoli. Ateliéry jsou šance pro umělce, kteří si zde mohou prohloubit svůj um a praxi. Prostory jsou jim pronajímány na dobu určitou v řádu několika měsíců. Jádro ateliérů však tvoří skupina rezidentů, kteří jsou zde na stálo. A mezi ně patří i Karin.

   Přišla si mě vyzvednout ke vchodu v malířské zástěře. Její měkká slovenština zněla velmi příjemně a klidně v tomto dynamickém prostředí plném francouzštiny a chaosu. Prošli jsme šest pater po točitých schodech, kde se vám vlivem všech podnětů zdá, že i cesta je vlastně cíl. Karinin ateliér se nachází v posledním 6 patře. Hned si uvědomuji, že jde asi o nejsvětlejší prostory budovy, neboť celou pravou stěnu tvoří prosklená část. Po těch schodech se ji musím přece jen kontrolně zeptat na prezidenta F. Hollande, který se sem za ní i s ochrankou vydal pěšky v době, kdy ještě nedaleko úřadoval v Elysejském paláci. Zjišťuji, že je to pravda, stejně i fakt, že vážně projevoval zájem o tvorbu zdejších umělců.

Ateliér Karin a její tvorba 

  Prostor ateliéru lze nazvat jako interaktivní, tudíž není uzavřen a je z velké části přístupný veřejnosti. Lidé doslova koukají umělcům pod ruce, fotí, natáčí a nebo si od nich kupují jejich díla. Sám cítím, že to celé má svou pozitivní i negativní stránku. Ovšem na druhou stranu určitě vítězí fakt, že vaši tvorbu sledují denně stovky lidí.

  Tu interakci zažívám naplno, když dorazí cizinec, který projevuje zájem o vystavenou plastiku.Má to celé náboj a já hodně myslím na to, že kromě umění má zájemce možnost se zeptat samotného umělce na cokoliv, co má na srdci, což v klasické galérii nelze.

Ateliéry po schodech

   Umělkyně se vyjadřuje především abstraktní malbou. Snová tématika se doplňuje s motivy vesmíru. Jemná technika malby střídá hrubší povrchy a struktury. Obojí však Karin nikterak nelimituje, takže se vyjadřuje i prostřednictvím portrétů a míchaných technik. Ostatně to nás vrátilo k otázce výstav.

  Karin měla nedávno výstavu Taatahio Fetia v Praze ve Slovenském domě. Exotický název znamená v překladu Muž, který si vyprávěl s hvězdami a byla uspořádaná ke stoletému výročí tragického úmrtí M.R.Štefánika. Její součástí byl i Štefánikův portrét, který namalovala.

ŠTEFÁNIK 3  (c) K. Král'ová

  Malířka mě bere na cestu ateliéry, kde mě představuje umělcům. Jde o velmi pestrou a zajímavou skupinu tvůrců od exentriků po uzavřenější solitéry, kteří jsou ovšem velmi přátelští. Obdivuji velké abstraktní plátna, stejně tak restaurovaný secesní mobiliář, který sem po kusech donesl jeden z malířů. Procházíme patro po patru prošpikované tvorbou a nadšením lidí. Můj čas na 59Rivoli pomalu končí. Bylo to velmi inspirativní a já děkuji Karin za tento umělecký zážitek.

Bonne Année !